ECLI:CZ:US:2001:4.US.400.01
sp. zn. IV. ÚS 400/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Milošem Holečkem ve věci návrhu JUDr. V.N., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel návrhem, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 29.6.2001, brojil proti postupu Ministerstva spravedlnosti při vyřizování jeho stížnosti na průtahy v soudním řízení a současně se domáhal zrušení §26 odst. 2 zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky.
Přípisem ze dne 20.8.2001 byl navrhovatel vyzván k odstranění vad návrhu s poučením, že návrh lze odmítnout, pokud navrhovatel neodstraní vady do 30 dnů od doručení výzvy. Zejména byl navrhovatel upozorněn na zákonné podmínky podání ústavní stížnosti, včetně povinného právního zastoupení, s výslovným důrazem na okolnost, že již stížnost musí být podána kvalifikovaným právním zástupcem. Výzva byla navrhovateli doručena 4.9.2001. Navrhovatel na ni reagoval přípisem adresovaným předsedovi Ústavního soudu ze dne 18.9.2001, v němž požádal o prodloužení lhůty k předložení plné moci k zastupování advokátem, a to do 1.12.2001. Dne 2.10.2001 byl Ústavnímu soudu doručen další stěžovatelův přípis, ve kterém sám doplnil původní ústavní stížnost a k němuž přiložil plnou moc udělenou JUDr. J.B., a to "pro zastupování před Ústavním soudem České republiky".
Podle §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Z doslovného znění a z kogentní povahy citovaného ustanovení vyplývá, že stěžovatel, jelikož je navrhovatelem, tj. účastníkem řízení, je povinen být v řízení před Ústavním soudem zastoupen zákonem požadovaným způsobem, přičemž smysl povinného zastoupení spočívá v zajištění kvalifikovaného uplatňování práv a též v garanci vyššího stupně objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. V tomto hodnocení neshledává Ústavní soud důvod změny svého dosavadního přístupu vyjádřeného ve stanovisku Pl. ÚS -st. 1/96, včetně závěru, že navrhovatel musí být zastoupen již při podání ústavní stížnosti. V posuzovaném případě je evidentní, že stěžovatel pouze soudu předložil plnou moc udělenou advokátce, čímž neodstranil vytknutou vadu návrhu, totiž skutečnost, že ji sepsal sám.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť lhůta k odstranění vad uplynula marně. Za tohoto stavu věcí nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh, v celém jeho rozsahu, podle citovaného ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. října 2001
JUDr. Miloš Holeček
soudce zpravodaj