ECLI:CZ:US:2001:4.US.44.01
sp. zn. IV. ÚS 44/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti společnosti L., zastoupené JUDr. M.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, č.j. 30 Ca 291/98-30, rozhodnutí FŘ ze dne 30. 10. 1998, č.j. 3573/98/FŘ/130 a rozhodnutí F.ú. ze dne 21. 4. 1998, č.j. 10156/98/343970/3915, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2000, č.j. 30 Ca 291/98-30, kterým byla zamítnuta její žaloba o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 30. 10. 1998, č.j. 3573/98/FŘ/130, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí F.ú. ze dne 21. 4. 1998, č.j. 10156/98/343970/3915, dodatečnému platebnímu výměru č. 223/98, o dodatečném vyměření daně z přidané hodnoty ve výši 70.055,- Kč za zdaňovací období únor 1996, s odůvodněním, že stěžovatelka neprokázala oprávněnost uplatněné snížené sazby daně (5 %) u jí dováženého zboží. Stěžovatelka současně navrhla zrušit i uvedená správní rozhodnutí napadenému rozsudku předcházející.
Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na rovnost před zákonem a na spravedlivý proces. Porušení rovnosti před zákonem spatřuje ve skutečnosti, že s ní bylo nakládáno přísněji než se společností H., když na stěžovatelkou dovážené zboží (vata) byla vyměřena dodatečná daň z přidané hodnoty ve výši 22 %, zatímco na uvedenou akciovou společnost, dovážející stejné zboží, se ve stejném období vztahovala daň 5 %, podle závazné informace Ministerstva financí z roku 1993, platné na období 6 let. Teprve v roce 1997 byla vydána nová závazná informace, v níž bylo dotčené zboží přesunuto do třídy s 22 % DPH, s odůvodněním, že vatu lze používat běžně v domácnosti a nejde o čistě zdravotnicko-hygienickou pomůcku. Stěžovatelka si je vědoma toho, že závazná informace GŘ je individuálním právním aktem, se kterým je spojena i poplatková povinnost, nevidí však důvod, proč by ve stejných případech nemohla postupovat podle závazné informace vydané pro jiné dovozce a šetřit tak své náklady. Má též zato, že je-li nějaký výrobek zdravotnickým materiálem, nelze jej jako zdravotnický materiál přestat klasifikovat z hlediska DPH jen z toho důvodu, že jej lze použít i mimo zdravotnická zařízení.
Právo na spravedlivý proces bylo dle jejího tvrzení porušeno postupem Krajského soudu v Brně, který s poukazem na ust. §249 o.s.ř. odmítl provedení důkazu - závazné informace GŘ na výrobky společnosti H. Tento důkaz byl navržen při prvním jednání ve věci a měl být soudem proveden, neboť dle názoru stěžovatelky je možné navrhovat důkazy i po uplynutí lhůty pro podání správní žaloby. S ohledem na jednoinstančnost správního soudnictví lze jakékoliv odmítnutí důkazů připustit jen zcela výjimečně, což je v souladu s judikaturou Ústavního soudu.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru právo stěžovatelky na spravedlivý proces porušeno nebylo. Její požadavek, aby byla konfrontována uvedená závazná informace s výrobky stěžovatelky, nebyl vznesen v průběhu řádného správního řízení, tzn. u správce daně, popř. u odvolacího orgánu. Požadavek stěžovatelka formulovala až při jednání u soudu. Podle ust. §250i odst. 1 o.s.ř., při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, dokazování se neprovádí. Soud navrhovaný důkaz neměl důvod provést. Navíc, jak již bylo uvedeno, v průběhu správního řízení a do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání žaloby, stěžovatelka námitku neuplatnila. K zásahu do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") dojít nemohlo, neboť stěžovatelka v žalobě nenamítala, že přímým důsledkem rozhodnutí správce daně a žalovaného je nezohlednění předmětné závazné informace. Právo na spravedlivý proces je ústavně zaručeno, ovšem pouze v rámci zákonem stanoveného postupu. Je-li soud vázán žalobou, jejím rozsahem, důvody v ní uvedenými a lhůtou k jejich uplatnění (§249 odst. 2, §250b odst. 1 a §250h odst. 1 o.s.ř.), nelze mu vytýkat zásah do základního práva stěžovatelky, neboť postupoval způsobem stanoveným zákonem. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na uvedené skutečnosti napadený rozsudek nebyl vydán v rozporu s ústavním právem stěžovatelky na spravedlivý proces a navrhl, aby Ústavní soud návrh stěžovatelky zamítl.
FŘ, jako vedlejší účastník, ve svém podrobném vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedlo, že dle jeho názoru tvrzení stěžovatelky o porušení ústavního práva na rovnost před zákonem je zjevně neopodstatněným. K dodatečnému vyměření daně z přidané hodnoty došlo na základě výsledků daňové kontroly, přičemž stěžovatelka neprokázala správnost zařazení do zboží se sazbou DPH 5 %. Argumentaci závaznou informací vydanou pro společnost H., nebylo možné akceptovat, neboť se jedná o individuální právní akt závazný pouze pro tuto společnost a nebylo prokázáno, že zboží stěžovatelky bylo skutečně druhově identické se zbožím, pro které byla závazná informace vydána. Ze stanoviska GŘ ze dne 22. 7. 1997 pak vyplývá, že pokud by stěžovatelka požádala o závaznou informaci, bylo by dotčené zboží zařazeno do zboží se sazbou 22 % DPH. K tvrzení stěžovatelky o zásahu do práva na spravedlivý proces vedlejší účastník odkázal na stížností napadený rozsudek. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud, neshledá-li návrh jako zjevně neopodstatněný, ústavní stížnost nálezem zcela zamítl, a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Brně, sp. zn. 30 Ca 291/98 a spisový materiál FŘ, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, v postupu krajského soudu neshledal nic, co by nasvědčovalo nedodržení ústavních procesních práv stěžovatelky, či ústavně nekonformní interpretaci hmotněprávních ustanovení aplikovaných v projednávané věci.
Pokud jde o tvrzené porušení rovnosti před zákonem, Ústavní soud z důvodů, které zjevně plynou z napadeného rozsudku i vyjádření Krajského soudu v Brně, neakceptoval a nemohl akceptovat argumentaci stěžovatelky, že orgány veřejné moci založily nerovnost tím, že v jejím případě odmítly akceptovat závaznou informaci GŘC z roku 1993 vydanou pro a.s. R., i když z okolností případu se naznačuje, že původní závazná informace GŘC vydaná pro a.s. R. v roce 1993 nemusela být, s ohledem na novou závaznou informaci vydanou GŘC v roce 1997, tedy před uplynutím 6ti leté závaznosti původní informace, správná.
V podstatě z obdobných důvodů se Ústavní soud neztotožnil ani s namítaným porušením práva na spravedlivý proces tím, že krajský soud neprovedl navrhovaný důkaz závaznou informací z roku 1993. Ústavní soud neshledal porušení základního práva zakotveného v čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť již ze samotného faktu, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně vydanému podle části páté, hlavy druhé o.s.ř., a tudíž že rozhodnutí správního orgánu bylo příslušným soudem přezkoumáno, lze evidentně dovodit, že právo na soudní přezkum správního rozhodnutí zakotvené v čl. 36 odst. 2 Listiny nebylo porušeno.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu