Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.01.2001, sp. zn. IV. ÚS 472/2000 [ nález / ZAREMBOVÁ / výz-3 ], paralelní citace: N 15/21 SbNU 107 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:4.US.472.2000

sp. zn. IV. ÚS 472/2000 Nález Ústavní soud rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti O. R., t.č. ve Vazební věznici, proti opatření vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice, ČVS:OVV-978/20-99, jímž bylo dne 10. 5. 2000 stěžovateli sděleno obvinění, opatření vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice, ČVS:OVPU-595/20-2000, jímž bylo dne 10. 5. 2000 stěžovateli sděleno obvinění, rozhodnutí Okresního státního zastupitelství Pardubice, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 7. 6. 2000, rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice, ČVS:OVV-978/20-99, jímž dne 12. 6. 2000 odmítl žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu, a proti rozhodnutí Okresního státního zastupitelství Pardubice, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 22. 6. 2000, za účasti Okresního státního zastupitelství Pardubice, jako vedlejšího účastníka, takto: Rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice, ČVS:OVV-978/20-99, jímž dne 12. 6. 2000 odmítl žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu a rozhodnutí Okresního státního zastupitelství Pardubice, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 22. 6. 2000, se zrušují. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 3, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. a), b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušení shora označených opatření a rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice a Okresního státního zastupitelství Pardubice. Jak stěžovatel uvádí v ústavní stížnosti, byla mu opatřeními vyšetřovatele Policie ČR Okresního úřadu vyšetřování Pardubice, ČVS:OVV-978/20-99 a ČVS:OVPU-595/20-2000, dne 10. 5. 2000 sdělena obvinění ze spáchání vyjmenovaných trestných činů. Obě uvedená sdělení obvinění jsou podle stěžovatelova názoru v rozporu s §160 odst. 1 t.ř., neboť neobsahují důvody, pro něž je stěžovatel stíhán. Je v nich pouze bez dalšího konstatováno, že podkladem pro ně jsou skutečnosti zjištěné orgány Policie ČR a finančního úřadu a rovněž jednání stěžovatele je specifikováno velmi neurčitě. Následkem toho pak stěžovateli nejsou zřejmé důvody trestního stíhání a nemá tak možnost řádně připravit svou obhajobu, nemůže se vyjádřit k důkazům a skutečnostem, které svědčí v jeho neprospěch, a nemůže předložit důkazy svědčící v jeho prospěch. K žádosti stěžovatele o přezkoumání tohoto postupu vyšetřovatele však Okresní státní zastupitelství Pardubice rozhodnutím, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 7. 6. 2000, shledalo tuto žádost nedůvodnou. Výše uvedenými opatřeními a rozhodnutím bylo podle stěžovatelova názoru zasaženo do jeho základních práv zaručených mu čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť nikdo nesmí být stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, a čl. 40 odst. 3 Listiny, podle něhož má právo na možnost k přípravě obhajoby. Dále pak i čl. 6 odst. 3 písm. a), b) Úmluvy, podle něhož má být obviněný neprodleně podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu a má mít přiměřený čas a možnosti k přípravě své obhajoby. Při výslechu dne 12. 6. 2000 pak stěžovatel již podruhé požádal vyšetřovatele o nahlédnutí do spisu, aby se mohl náležitě hájit, což mu však bylo vyšetřovatelem odmítnuto s tím, že mu to bude umožněno, až bude odpovídat na otázky vyšetřovatele. Stěžovatel tak nemá možnost řádně si připravit obhajobu a vyšetřovatel zároveň ve věci neprovádí jiné úkony, dokud stěžovatel nebude vypovídat. Tato situace tak způsobuje, že vyšetřování již prakticky tři měsíce neprobíhá. Následkem rozhodnutí vyšetřovatele, jímž odmítl žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu, nejsou stěžovateli zřejmé důvody trestního stíhání a nemůže se vyjádřit k důkazům a skutečnostem svědčícím v jeho neprospěch. Jediným důvodem, proč vyšetřovatel odmítá stěžovateli nahlédnout do spisu, je podle stěžovatelova názoru snaha donutit ho vypovídat bez možnosti připravit obhajobu. Stěžovatel se proto obrátil se žádostí o přezkoumání postupu vyšetřovatele na Okresní státní zastupitelství Pardubice, které však rozhodnutím, sp. zn. 1 Zt 1033/99, ze dne 22. 6. 2000, shledalo rozhodnutí vyšetřovatele o odmítnutí nahlédnutí do vyšetřovacího spisu s ohledem na důkazní situaci, závažnost trestné činnosti, jíž se měl stěžovatel dopustit, a vzhledem k tomu, že byl stěžovatel vzat do koluzní vazby, za zcela důvodné, neboť by stěžovatel mohl mařit výsledky vyšetřování. Rovněž těmito dvěma shora uvedenými rozhodnutími je stěžovateli, jak tvrdí, upírána možnost k přípravě obhajoby [čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy], dále pak právo být neprodleně podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění [č. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy] a konečně je nepřímo nucen, aby se vzdal práva odepřít výpověď (čl. 40 odst. 4 Listiny). Stěžovatel proto v závěru ustavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil všechna jím napadená opatření a rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR a okresního státního zastupitelství a zároveň přikázal těmto orgánům umožnit stěžovateli a jeho obhájci nahlédnout do vyšetřovacího spisu ČVS:OVV-978/20-99. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil příslušný spisový materiál Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR Pardubice a vyžádal si vyjádření tohoto úřadu a Okresního státního zastupitelství Pardubice. Okresní úřad vyšetřování Policie ČR Pardubice ve svém vyjádření charakterizuje trestnou činnost, jíž se měl stěžovatel dopustit ve formě účastenství, kdy na základě provedených důkazů bylo, jak uvádí, zjištěno, že trestnou činnost hlavního pachatele obviněného S. měl organizovat a řídit stěžovatel. Z tohoto důvodu byl stěžovatel Policií ČR několikrát písemně předvolán, korespondenci však nepřebíral, na adrese svého trvalého bydliště se nezdržoval a policii se vyhýbal. Po vydání předchozího souhlasu státního zástupce k zadržení stěžovatele bylo po stěžovateli vyhlášeno celostátní pátrání a stěžovatel byl zadržen dne 10. 5. 2000, předán vyšetřovateli a bylo mu ještě téhož dne sděleno obvinění, které převzal před započetím prvního výslechu. V záznamu o sdělení obvinění jsou uvedeny popisy skutků k jednotlivým trestným činům tak, aby nemohly být zaměněny s jinými. Jsou tam uvedena i zákonná označení trestných činů a důvody, pro něž je stěžovatel stíhán. Po převzetí sdělení obvinění byl stěžovatel dne 10. 5. 2000 za přítomnosti obhájce vyslechnut. Po náležitém poučení stěžovatel uvedl, že nevyužívá svého práva k věci nevypovídat, ale že se k věci vyjádří až po důkladnějším prostudování sdělení obvinění a poradě se svým obhájcem. Po ukončení výslechu požádal obhájce stěžovatele o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu. Vyšetřovatel obhájce a stěžovatele přímo do protokolu upozornil, že nahlédnutí do spisu neumožní ve smyslu ustanovení §65 odst. 2 t.ř., přičemž byly uvedeny i důvody k tomuto odepření. Ve svém vyjádření okresní úřad vyšetřování dále uvádí, že dne 12. 6. 2000 vyšetřovatel obě trestní věci, v nichž byla stěžovateli dne 10. 5. 2000 sdělena dvě obvinění, spojil ke společnému řízení a chtěl stěžovatele vyslechnout. Při tomto výslechu za přítomnosti obhájce stěžovatel opět uvedl, že chce ve věci vypovídat, ale před výslechem chce nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Stěžovatel i obhájce byli vyšetřovatelem upozorněni, že již jednou byla věc nahlédnutí do spisu předmětem jejich žádosti o přezkoumání postupu vyšetřovatele, kdy státní zástupce v postupu vyšetřovatele neshledal pochybení. Z tohoto důvodu vyšetřovatel odmítl nahlédnutí do vyšetřovacího spisu a stěžovatel opětovně k věci nevypovídal a požadoval přezkoumání postupu vyšetřovatele. Stěžovatel nebyl nikdy v průběhu trestního řízení k výpovědi žádným způsobem nucen. Vyšetřovatel naopak respektoval práva stěžovatele ve smyslu ustanovení §33 t.ř. a především jej vždy před započetím výslechu poučil o jeho právu vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a dále, že má právo k věci nevypovídat. Není tedy pravdou, že by vyšetřovatel opakovaným předvoláváním stěžovatele nutil k výpovědi. Není rovněž pravdivé tvrzení stěžovatele, že v trestní věci nebyly v uplynulou dobu prováděny úkony, naopak jednáním stěžovatele a jeho obhájce docházelo k prodlužování trestního řízení. Okresní státní zastupitelství v případě odmítnutí nahlédnutí do vyšetřovacího spisu ze dne 12. 6. 2000 shledalo, že postup vyšetřovatele byl správný a nebyl v rozporu s ustanoveními trestního řádu. Stejně tak i v případě zahájení trestního stíhání, jeho důvodu, jakož i obsahu záznamů o sdělení obvinění státní zastupitelství dospělo k závěru, že sdělení obvinění jsou dostatečně odůvodněna a obsahují veškeré náležitosti, jak požaduje trestní řád. Okresní státní zastupitelství ve svém vyjádření uvádí, že dne 16. 5. 2000 požádal obhájce stěžovatele o přezkoumání postupu vyšetřovatele, který mu dne 10. 5. 2000 odmítl nahlédnutí do doposud shromážděného spisového materiálu. Po vyžádání spisového materiálu a stanoviska vyšetřovatele nebyla v postupu vyšetřovatele shledána závada. Vyšetřovatel zde využil postupu, který mu umožňuje ustanovení §65 odst. 2 t.ř., přičemž byl veden snahou řádně objasnit a vyhodnotit všechny skutečnosti, které mají spojitost s předmětnou trestní věcí. Umožnění nahlédnutí do dosud opatřeného spisového materiálu by mohlo mít vliv na stěžovatelovu výpověď a proto byl postup vyšetřovatele shledán správným a užití označeného ustanovení trestního řádu za oprávněné. Přípisem ze dne 2. 6. 2000 pak obhájce stěžovatele požádal o přezkoumání postupu vyšetřovatele, který zahájil trestní stíhání bez toho, aniž by dle §160 odst. 1 t.ř. uvedl důvody, pro které je stěžovatel stíhán. Okresní státní zastupitelství přezkoumalo postup vyšetřovatele, přičemž rovněž v tomto úkonu neshledalo žádné závady. Vyšetřovatel záznam o sdělení obvinění vypracoval vyčerpávajícím způsobem, přičemž z jeho obsahu jsou zřejmé důvody, pro které bylo zahájeno trestní stíhání proti stěžovateli, a to především z popisu jednání, které je obviněnému kladeno za vinu, a právní kvalifikace tohoto jednání. K omezení stěžovatelových práv tedy postupem státního zastupitelství nedošlo. Ústavní stížnost je zčásti důvodná. Ústavní soud především uvádí, že mu v zásadě nepřísluší zasahovat do činnosti příslušných orgánů veřejné moci v průběhu řízení před nimi vedeného před rozhodnutím ve věci samé, což se dotýká i otázky, zda sdělení obvinění může být samo o sobě předmětem přezkumu Ústavního soudu. V tomto směru Ústavní soud poukazuje na názor vyslovený již v nálezu, sp. zn. III. ÚS 62/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4, s. 243), že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod v zásadě teprve ve spojení se skutečným zásahem do těchto práv, který by nebylo možno odčinit jinak, např. vzetím do vazby, v daném případě však rozhodnutí o tom stěžovatel ústavní stížností nenapadl. Ústavní stížnost tak v poměru ke sdělení obvinění, které obsahuje podrobný popis skutků k jednotlivým trestným činům i jejich zákonné označení, tak Ústavní soud i s poukazem na svoji dosavadní judikaturu považuje ze neopodstatněnou. Důvodnost obvinění s možností uplatnění obhajoby bude předmětem celého probíhajícího řízení. Jiný postoj však byl Ústavní soud nucen zaujmout k té části ústavní stížnosti, v níž stěžovatel namítá porušení práva na obhajobu, které spatřuje v rozhodnutí o odepření nahlédnutí do spisu. Jak plyne z připojeného spisového materiálu, požádal stěžovatel o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu poprvé při výslechu dne 10. 5. 2000 a opakovaně pak dne 12. 6. 2000. K tomuto požadavku ze dne 12. 6. 2000, k němuž se vztahuje ústavní stížnost, vyšetřovatel pouze uvedl, že v tomto stadiu před výslechem obviněného nahlédnutí do spisu neumožní a konstatoval, že k obdobnému požadavku uplatněnému již dne 10. 5. 2000 dozorový státní zástupce při přezkoumání postupu vyšetřovatele neshledal pochybnosti. Neuvedl tedy závažné důvody, které by ve smyslu ustanovení §65 odst. 2 tr.ř. odůvodňovaly odepření práva nahlédnout do spisu dne 12. 6. 2000. Tyto důvody vyšetřovatel neuvedl ani v písemném vyjádření k ústavní stížnosti. Okresní státní zastupitelství, které k žádosti stěžovatele přezkoumávalo postup vyšetřovatele a zaujalo ve svém rozhodnutí k vyšetřovatelově postupu souhlasné stanovisko, rovněž neuvedlo pro odmítnutí nahlédnutí do spisu náležité závažné důvody, když tvrdilo, že ze strany stěžovatele by mohlo dojít k ovlivňování svědků a stěžovatel by mohl po prostudování provedených výslechů mařit výsledky vyšetřování. V této souvislosti je totiž třeba zdůraznit, že stěžovatel byl již od konce května 2000 v koluzní vazbě. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti pak Okresní státní zastupitelství uvádí argumenty k předchozímu, stěžovatelem nenapadanému případu odepření práva nahlížet do spisu ze dne 10. 5. 2000, kdy stěžovatel ještě ve vazbě nebyl a bylo tak možno akceptovat zdůvodnění odepření práva k nahlédnutí do spisu. K odepření nahlédnutí do spisu dne 12. 6. 2000 nebyly konkretizovány závažné důvody, které by odepření práva nahlížet do spisu opodstatnily. Právo obviněného nahlížet do spisu je jednou ze složek jeho práva na obhajobu, zaručovaného čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a právě proto je omezení tohoto práva, i když je zákonem připuštěno, vždy třeba náležitě zdůvodnit. Jinak by totiž omezení uvedeného práva zůstalo bez možnosti je přezkoumat. Za závažné důvody ve smyslu ustanovení §65 odst. 2 tr.ř. nelze považovat zcela obecný poukaz na možnost maření výsledků vyšetřování a již vůbec ne na předpoklad ovlivňování svědků za situace, kdy se obviněný nachází ve vazbě, navíc v dané věci ve vazbě koluzní. S ohledem na tyto argumenty shledal Ústavní soud, v souvislosti s odepřením práva nahlížet do spisů, porušení stěžovatelova základního práva vymezeného v čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v této části ústavní stížnosti vyhověl, rozhodnutí, týkající se odmítnutí nahlédnutí do spisu, zrušil [§82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů], aniž by však, jak stěžovatel požadoval, přikázal Policii ČR umožnit mu a jeho obhájci nahlédnutí do příslušného vyšetřovacího spisu, neboť uvedená povinnost vyplývá ze zrušujícího výroku tohoto nálezu, samozřejmě za předpokladu, že v mezidobí nenastaly další okolnosti, jimiž by byl postup podle §65 odst. 2 tr. řádu odůvodněn. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti částečně vyhověl, zatímco ve zbývající části ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 23. ledna 2001