ECLI:CZ:US:2001:4.US.532.01
sp. zn. IV. ÚS 532/01
Usnesení
IV. ÚS 532/01
Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti F., zastoupené JUDr. M.J., proti postupu F.ú., ve věci sp. zn. 100294/00/228932/2994, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané proti postupu F.ú. ve věci shora uvedené spisové značky stěžovatelka v podstatě uvádí, že v řízení před F.ú. dochází k neúměrným průtahům, čímž jsou porušována její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z těchto důvodů domáhá se proto toho, aby Ústavní soud v nálezu vyslovil, že postupem F.ú. bylo porušeno ústavní právo stěžovatelky zaručené Listinou v čl. 38 odst. 2.
Z obsahu již konstatovaného spisu F.ú. Ústavní soud zjistil, že správce daně, kterým je F.ú., dne 6. 10. 1999 zahájil u stěžovatelky kontrolu daně z příjmu právnických osob, daně z přidané hodnoty a silniční daně a že ústní jednání v daňovém řízení bylo provedeno ve dnech 26. 11. 1999, 3. 12. 1999, 22. 12. 1999, 14. 1. 2000, 14. 4. 2000, 3. 5. 2000 a 7. 8. 2000. V rámci prováděné kontroly učinil správce daně celou řadu důležitých úkonů, když kupř. přípisem z 3. 3. 2000 se obrátil na Ú., prof. JUDr. P.H., DrSc, jehož posudek byl vyhotoven 25. 9. 2000, apod. Zpráva o výsledku daňové kontroly byla správcem daně vyhotovena dne 21. 12. 2000 a projednána se stěžovatelkou ještě tentýž den. Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob byl vyhotoven dne 21. 2. 2001 a 22. 2. 2001 a řádně doručen stěžovatelce, která podáním došlým správci daně dne 8. 3. 2001 proti uvedeným výměrům podala odvolání. Správce daně dne 17. 4. 2001 vydal další rozhodnutí o opravě zřejmých omylu a nesprávností podle §56 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Jak stěžovatelka sama uvádí, bylo její odvolání postoupeno FŘ dne 6. 8. 2001.
Podle čl. 38 odst. 1 Listiny každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Co se rozumí přiměřenou lhůtou, jakou má na mysli korespondující ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je v již konstantní judikatuře Evropského soudu pro lidská práva vykládáno tak, že mezi faktory důležité pro naplnění kritéria této lhůty náleží složitost záležitosti, způsob, jímž orgány záležitost projednávaly apod. Z již uvedeného je zjevné, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky v tomto směru nedošlo, je-li ze spisu zjevno, že správce daně se zabýval obtížnou problematikou vyžadující součinnost i dalších orgánů a osob, takže stěží lze mít za to, že "věc nechal ležet".
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. října 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu