ECLI:CZ:US:2001:4.US.545.2000
sp. zn. IV. ÚS 545/2000
Usnesení
IV. ÚS 545/2000
Ústavní soud rozhodl dne 3. ledna. 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele C. L. V., zastoupeného JUDr. B. G., Csc., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Kladně, ze dne 18. 4. 2000, čj. 1 T 166/99-87, a rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 28. 6. 2000, čj. 12 To 270/2000-110, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že byl výše uvedenými rozsudky uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, trest zákazu činnosti prodejce zboží a trest propadnutí věci, který krajský soud změnil na zabrání věci.
Stěžovatel namítá, že trestní řízení neproběhlo tak, aby byla spolehlivě vyvrácena jeho obhajoba a že soudy neprovedly důkazy na jeho obhajobu. Nebylo pořízeno slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení ochranných známek, takže není patrno, jak má která ochranná známka vypadat a zda známky, které byly na zboží, jež stěžovatel prodával, jsou s touto ochrannou známkou totožné, či snadno zaměnitelné. Z živnostenského listu ani z jiných dokladů nebo právních předpisů nevyplývá, že stěžovatel musel vědět, že prodává zboží opatřené nepravými obchodními známkami. Stěžovatel tvrdí, že neví, jak vypadají pravé ochranné známky, natož aby dovedl rozlišit pravou ochrannou známku od nepravé.
Trestný čin porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 trestního zákona je úmyslným trestným činem. Ve spise však, dle stěžovatele, není obsažen žádný důkaz, který by vyvracel jeho obhajobu, že nejen nechtěl, ale ani nevěděl, že prodává zboží opatřené nepravými ochrannými známkami, neboť je není schopen rozeznat. Z tohoto důvodu se stěžovatel domnívá, že jak okresní, tak krajský soud porušily čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), neboť jeho trestní věc nebyla projednána stanoveným postupem. Zejména byl porušen §2 odst. 5 trestního řádu, neboť oba soudy neobjasnily se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící jak v jeho neprospěch, tak v jeho prospěch.
Z obsahu spisu sp. zn. 1 T 166/99 Okresního soudu v Kladně Ústavní soud zjistil, že napadenými rozsudky byl stěžovatel uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 trestního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 7. 10. 1999 jako soukromý podnikatel v oboru koupě a prodej zboží v prodejním stánku na tržišti nabízel k prodeji textilní výrobky neoprávněně označené ochrannými známkami Adidas AG, NIKE, Caterpillar Inc. a Versace, přičemž tyto výrobky byly vyrobeny bez řádné licenční smlouvy ke škodě poškozených majitelů těchto ochranných známek. Pro tento trestný čin byl okresním soudem odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu dvou roků. Dále mu byl okresním soudem uložen trest zákazu prodejce zboží na dobu dvou roků a trest propadnutí neoprávněně označených textilních výrobků, které stěžovatel vydal orgánům činným v trestním řízení pro potřeby tohoto řízení. Po následném stěžovatelově odvolání krajský soud napadený rozsudek ve výroku o trestu částečně zrušil a znovu rozhodl tak, že se stěžovatel odsuzuje k trestu zákazu činnosti, spočívajícího v zákazu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodeje zboží na dobu dvou let a dále vyslovil trest zabrání věcí, a to výše zmíněných textilních výrobků.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový nespadá do soustavy obecných soudů. Není tudíž povolán k tomu, aby meritorně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů či jiných státních orgánů a fungoval jako další instance v hierarchii soudní soustavy. Jeho úkolem není skutkové a právní objasňování věcí patřících do pravomoci obecných soudů. Ústavní soud může na ochranu základních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny zasáhnout v tom případě, kdy je dán extrémní nesoulad mezi právními závěry soudu a vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí tyto závěry nevyplývají (viz. např. III. ÚS 84/94 nebo III. ÚS 166/95), o takový případ však v projednávané věci nejde.
Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena jeho ústavně zaručená práva vyplývající z článků 36 a 38 Listiny. K porušení práv vyplývajících z čl. 38 Listiny evidentně nedošlo, neboť stěžovatel nebyl odňat svému zákonnému soudci a jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti, a to tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Rovněž stěžovatelova práva vyplývající z čl. 36 dle názoru Ústavního soudu porušena nebyla. Soudy jeho věc projednaly stanoveným postupem, a to včetně dodržení zásady zakotvené v §2 odst. 5 trestního řádu, že je třeba stejně pečlivě objasnit okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného.
V průběhu trestního řízení bylo jednoznačně prokázáno, že stěžovatel prodával textilní zboží, neoprávněně označené ochrannými známkami. Rovněž bylo prokázáno, že známky na tomto zboží jsou totožné s ochrannými známkami registrovanými v České republice. Odborná vyjádření zástupců majitelů těchto ochranných známek potvrzují, že zboží bylo skutečně označeno ochrannými známkami neoprávněně.
Stěžovatel tvrdí, že nevěděl, že prodává zboží opatřené nepravými obchodními známkami a že neví, jak vypadají pravé ochranné známky, takže nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslu. V tomto bodě se Ústavní soud naprosto ztotožňuje se závěry obou obecných soudů v tom smyslu, že jde o tvrzení nepravdivé a zcela účelové. Vzhledem k době, po kterou stěžovatel na území České republiky vykonával činnost prodejce tohoto druhu zboží, i vzhledem k velkému rozdílu mezi cenami stěžovatelem nabízených výrobků a výrobků značkových, je zřejmé, že stěžovatel musel znát, i v laické veřejnosti dobře známou, podobu těchto ochranných známek a že si musel být vědom skutečnosti, že prodává zboží označené neoprávněně. Tento závěr byl obecnými soudy rovněž řádně odůvodněn.
Ústavní soud ve světle všech výše uvedených skutečností konstatuje, že stěžovatelovu věc soudy projednaly stanoveným postupem, a že tedy ústavně zakotvená práva stěžovatele nebyla nijak dotčena. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zák. č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. ledna. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu