ECLI:CZ:US:2001:4.US.546.01
sp. zn. IV. ÚS 546/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti A. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 17 Co 463/98, 17 Co 464/98, 17 Co 465/98-84, ze dne 19. 11. 1998, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, čj. 10 C 45/96-54, ze dne 2. 4. 1998, a o "návrhu na zrušení obligatorního zastoupení advokátem v občanskoprávních věcech u fyzických osob vzdělaných v právu, stanoveného zákony pro řízení před Ústavním soudem a Nejvyšším soudem ČR" takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 1 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod, domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 17 Co 463/98, 17 Co 464/98, 17 Co 465/98-84 ze dne 19. 11. 1998, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 2. 4. 1998, čj. 10 C 45/96-54 (ve znění opravných a doplňujících usnesení), a dále navrhla, aby bylo zrušeno obligatorní zastoupení advokátem v občanskoprávních věcech u fyzických osob vzdělaných v právu pro řízení před Ústavním soudem a Nejvyšším soudem ČR. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvozovala od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. 25 Cdo 308/2000-109, ze dne 24. 5. 2001, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto její dovolání. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR ústavní stížností nenapadla.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje a jehož vyčerpáním je podmíněno podání ústavní stížnosti, považovat pouze přípustné dovolání. Pokud dovolání přípustné není, je posledním prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje, rozhodnutí soudu druhého stupně (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, sv. 6, usnesení č. 30, sp. zn. I. ÚS 213/96).
Jak Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 10 C 45/96, bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze, čj. 17 Co 463/98, 17 Co 464/98, 17 Co 465/98-84, ze dne 19. 11. 1998 (které ve stěžovatelčině věci bylo právě oním posledním prostředkem ve smyslu citovaného ustanovení), doručeno právnímu zástupci stěžovatelky dne 29. 12. 1998.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána, dle razítka na obálce k poštovní přepravě, teprve dne 11. 9. 2001 a v daném případě dovolání přípustné nebylo, jedná se o ústavní stížnost evidentně podanou po lhůtě stanovené zákonem.
K návrhu stěžovatelky na zrušení obligatorního zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem a Nejvyšším soudem ČR Ústavní soud pro úplnost uvádí, že návrh na zrušení právních předpisů sleduje osud vlastní ústavní stížnosti, a je tedy rovněž posuzován jako návrh uplatněný po lhůtě stanovené zákonem. Příslušná ustanovení upravující povinné zastoupení účastníka v řízení před Nejvyšším soudem ČR a Ústavním soudem navíc ani nebyla v poměru k ústavní stížností napadeným rozhodnutím aplikována (dle §74 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, platí, že návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jednotlivých ustanovení, může být podán, pokud jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti).
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost i návrh stěžovatelky na zrušení zákonných ustanovení dle ustanovení §43 odst.2 písm b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, aniž by soud považoval za účelné ji vyzývat k odstranění formálních vad návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu