ECLI:CZ:US:2001:4.US.556.01
sp. zn. IV. ÚS 556/01
Usnesení
IV. ÚS 556/01
Ústavní soud rozhodl dne 22. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti Mgr. S.D., zastoupeného Mgr. ing. L.M., proti rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2001, čj. Spr 2411/2000, a rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 5. 9. 2001, čj. 235/2001-Zn, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze a Ministerstva spravedlnosti ČR, jimiž nebylo vyhověno jeho žádosti o zapsání do seznamu tlumočníků Městského soudu v Praze, stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících zejména z čl.1 , čl. 4 odst. 2 - 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ve své stížnosti v podstatě dovozuje, že věc byla posuzována pouze z hlediska potřeby tlumočnických úkonů, ačkoli s přihlédnutím k ústavně zakotvenému právu podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost je podmínky pro jmenování znalcem nebo tlumočníkem podle zákona o znalcích a tlumočnících nutno interpretovat tak, že jmenován má být každý, kdo stanovené podmínky splňuje. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. Spr 2411/2000, Ústavní soud zjistil, že uvedený soud již konstatovaným rozhodnutím nevyhověl stěžovatelově žádosti o jmenování tlumočníkem s odůvodněním, že počet tlumočníků vedených v příslušném seznamu, stačí zcela pokrýt potřebu vyžadovaných tlumočnických úkonů. V napadeném rozhodnutí Ministerstvo spravedlnosti ČR uvedlo, že neshledalo v postupu předsedy Městského soudu v Praze pochybení, neboť na jmenování tlumočníkem nevzniká ze zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, právní nárok.
Ústavní stížnost je založena na základním, nezpochybnitelném, předpokladu, že totiž každý, kdo získá potřebnou jazykovou kvalifikaci - ve stěžovatelově případě státní jazykovou zkouškou pro obor překladatelství z jazyka anglického - a splňuje i další podmínky uvedené v ustanovení §4 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících, tlumočníkem zcela konsekventně jmenován být musí a také zapsán v příslušném seznamu. Tento předpoklad je však evidentně mylný, neboť skutečnost, že stěžovatel vykonal úspěšně státní jazykovou zkoušku, neimplikuje v žádném případě jakýsi přimus ke jmenování tlumočníkem a zapsání do seznamu podle citovaného zákona. Jak vyplývá z ustanovení §1 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících, je účelem zákona zajištění řádného výkonu znalecké a tlumočnické činnosti v řízení před státními orgány a orgány, na které přešly úkoly státních orgánů, jakož i znalecké a tlumočnické činnosti prováděné v souvislosti s právními úkony občanů nebo organizací. Právě k naplnění uvedeného účelu zakotvuje zákon v ustanovení §5 odst. 1 i princip výběru, jenž sám o sobě neobsahuje žádné protiústavní prvky, ba naopak, je zaměřen na zabezpečení účelu zákona o znalcích a tlumočnících v oblasti, jíž se dotýká. Tlumočnictví vykonávané podle tohoto zákona tedy zdaleka nepokrývá celé spektrum činnosti, kterou stěžovateli umožňuje jeho jazyková odbornost, což ostatně vyplývá i z ustanovení §1 odst. 2 zákona. Napadenými rozhodnutími není tedy uzavřen stěžovatelův přístup k výkonu tlumočnické činnosti v široké oblasti dalších případů, naopak princip jakési automatiky, který stěžovatel vnáší do hry, by vyvolal takový nárůst tlumočníků podle zákona o znalcích a tlumočnících, že jmenování tlumočníků podle tohoto zákona by ve skutečnosti pozbylo jakýkoli smysl a také zaměření na účel zákona. Takové nežádoucí hypertrofii ostatně brání i sama Listina v čl. 26 odst 2, kde stanoví, že zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy se ústavnímu soudu jeví jako natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 22. října 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu