ECLI:CZ:US:2001:4.US.621.2000
sp. zn. IV. ÚS 621/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti MUDr.K. M., zastoupeného JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2000, č.j. 8 Co 2218/2000-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 10. 2000 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2000, č.j. 8 Co 2218/2000-43, kterým byl ve výroku o nákladech řízení změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 8. 2000, č.j. 5 C 343/2000-34 tak, že navrhovatel V. D. je povinen zaplatit stěžovateli (odpůrci) na náhradě nákladů před soudem I. stupně částku 10.600,- Kč namísto částky 14.500,- Kč. Odvolací takto rozhodl s odůvodněním, že okresní soud při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny právního zastoupení vycházel nesprávně i z příslušenství pohledávky, přičemž dle jeho názoru příslušenství pohledávky tvoří tarifní hodnotu pouze v případě, je-li samostatným předmětem řízení.
Stěžovatel tvrdí, že postup odvolacího soudu při rozhodování o nákladech řízení nebyl zákonný a spravedlivý, a že mu v důsledku takového postupu vznikla škoda 3.900,- Kč tím, že o tuto (neprávem nepřisouzenou) částku zaplatil svému právnímu zástupci na odměně za právní pomoc více. Dle jeho názoru odvolací soud "zcela flagrantně porušil právní řád, když výklad ust. §8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, zaměnil s výslovným ust. §6 odst. 5 zákona o soudních poplatcích". Takovým postupem mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), neboť je přesvědčen, že nedílnou součástí spravedlivého procesu je i zákonný a spravedlivý postup při rozhodování o nákladech řízení podle ustanovení o.s.ř. Stěžovatel dále odvolacímu soudu vytkl, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se v průběhu odvolacího řízení, neboť podané odvolání mu nebylo doručeno a odvolací soud o něm rozhodl bez nařízení jednání. V takovém postupu rovněž spatřuje porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že při výkladu ust. §8 odst. 1 cit. advokátního tarifu je nutno přihlížet k charakteru úroků z prodlení jako příslušenství pohledávky a tudíž slova "..... a jejich příslušenství" uvedená v cit. ustanovení nutno vykládat tak, že výše příslušenství může být pro určení výše tarifní hodnoty relevantní, ale pouze v případech, kdy by toto příslušenství bylo uplatněno samostatně a tvořilo by samostatný předmět řízení. Výklad zastávaný stěžovatelem by mj. znamenal, že tarifní hodnota, rozhodná pro výpočet odměny právního zastoupení, by se v průběhu sporu, jak by narůstalo příslušenství, měnila, aniž by se ovšem měnil předmět řízení. Je toho názoru, že narůstající výše příslušenství pohledávky se započítá do tarifní hodnoty pouze v případě, má-li svůj odraz ve změně návrhu a tím změně předmětu řízení, což by se odrazilo i na výši poplatkové povinnosti. Za porušení práv stěžovatele dle jeho názoru nelze považovat ani postup odvolacího soudu, pokud odvolání, směřující pouze do výroku o nákladech řízení soudu I. stupně, nedoručil stěžovateli, neboť taková povinnost soudu není občanským soudním řádem dána.
Ústavní soud poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost a návrhy s ní spojené je třeba jako neopodstatněné odmítnout, a to z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem odvolacího soudu uplatněným při aplikaci ust. §8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), podle něhož "Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; ....". Odůvodnění ústavní stížnosti je tudíž ve své podstatě pouhou polemikou se stanoviskem obecného soudu, aniž by však tvrzení o údajném zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele bylo doplněno podrobnější ústavněprávní argumentací. Z tohoto důvodu Ústavní soud považuje za nezbytné odkázat stěžovatele na obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu, dle níž Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti stojící mimo organizaci soudů obecných, není v této soustavě další přezkumnou instancí. Jakkoliv lze souhlasit s tím, že ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu, konkrétně slova "v době započetí úkonu právní služby", je zřejmě možné interpretovat i jinak než způsobem uvedeným v rozhodnutí odvolacího soudu, jím uplatněný výklad sám o sobě věc stěžovatele neposunuje do roviny ústavní. Jinak řečeno, možnost odlišné interpretace předpisů obyčejného práva sama o sobě nezakládá neústavní situaci a není důvodem pro zásah Ústavního soudu, zejména pak za situace, kdy spor sám je veden o bagatelní částku. Pokud jde o námitku stěžovatele, že odvolací soudu mu nedal možnost vyjádřit se v průběhu odvolacího řízení, neboť podané odvolání mu nebylo doručeno a odvolací soud o něm rozhodl bez nařízení jednání, Ústavní soud v takovém postupu odvolacího soudu nespatřuje zásah do ústavních procesních práv stěžovatele, protože namítaný postup je v souladu s ust. §210 odst. 1 a §214 odst. 2 o.s.ř.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. 2. 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu