ECLI:CZ:US:2001:4.US.646.2000
sp. zn. IV. ÚS 646/2000
Usnesení
IV.ÚS 646/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti K. C., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, směřující proti postupu Okresního úřadu Brno - venkov, okresního pozemkového úřadu, v řízení vedeném pod sp. zn. PÚ-1636/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 26 (správně čl. 36) a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá vydání nálezu, kterým by bylo Okresnímu úřadu Brno - venkov, okresnímu pozemkovému úřadu, nařízeno pokračovat v řízení, vedeném pod sp. zn. PÚ-1636/96.
V ústavní stížnosti uvedl, že jako oprávněné osobě mu nejdříve byly vydány požadované pozemky, posléze po nařízení obnovy řízení bylo konstatováno, že vlastníkem předmětných nemovitostí není, poté co byla zrušena podmínka trvalého pobytu právního předchůdce oprávněné osoby na území České republiky stěžovatel uplatnil nárok opětovně a nemovitosti mu byly z převážné většiny, s výjimkou chybějících 5,8 ha vydány. Okresní pozemkový úřad, mimo jiné i ohledně předmětných 5,8 ha, zahájil řízení, a to na základě oznámení ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. PÚ 1636/96, aniž by však ohledně části nárokovaných pozemků rozhodl. Přípisem ze dne 18. 11. 1999 okresní pozemkový úřad stěžovateli oznámil, že vůči uvedeným 5,8 ha stěžovatel výslovně neuplatnil restituční nárok a řízení ohledně nich tedy nebylo zahájeno. Na přípisy právního zástupce stěžovatele ze dne 12. 1. 2000 a 27. 4. 2000, kterými bylo požadováno procesní ukončení zahájeného řízení, okresní pozemkový úřad dopisem ze dne 24. 5. 2000 sdělil, že řízení považuje za ukončené, pokud jde o nemovitosti, které byly pravomocně vydány a ohledně zbývajících 5,8 ha je řízení považováno za nezahájené. Ve stejném smyslu stěžovateli odpověděl na jeho podnět i přednosta okresního pozemkového úřadu v dopise ze dne 30. 6. 2000.
Stěžovatel považuje popsaný postup správního orgánu za svévolný, neboť tento orgán nejdříve správní řízení zahájil a posléze, kdy dospěl k závěru, že řízení nemělo být ani zahájeno, vypořádal se s touto procesní situací tak, že ve věci přestal jednat, aniž by řízení jakýmkoliv způsobem formálně ukončil. Stěžovatel je přesvědčen, že pokud správní orgán dospěl k závěru, že nebyly dány podmínky pro zahájení řízení, měl rozhodnout o zastavení řízení podle §30 správního řádu. Řízení se tak dle názoru stěžovatele nachází v procesně nejasném stavu, kdy nebylo rozhodnuto meritorně ani o zastavení či eventuálně přerušení řízení, které správní orgán subjektivně považuje za skončené. Stěžovatel po stížnosti u přednosty okresního pozemkového úřadu nemá další prostředky, jak přimět správní orgán k pokračování v řízení.
Okresní úřad Brno - venkov, okresní pozemkový úřad, ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v oznámení o zahájení řízení ve věci vydání rozhodnutí o vlastnictví stěžovatele, došlo k pochybení okresního pozemkového úřadu, který neupřesnil, že zahájení řízení se týká jenom těch pozemků, na které byl uplatněn restituční nárok. Uvedené pochybení je však pochybením ryze formálním, proto nebyl-li nárok stěžovatelem uplatněn, nebylo ani zahájeno řízení.
Ústavní soud z připojených písemných materiálů předložených stěžovatelem a připojeného spisu Okresního úřadu Brno - venkov, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 1636/96 a sp. zn. PÚ 3012/92, zjistil, že stěžovatel přípisem doručeným tomuto orgánu dne 8. 7. 1996, na základě nálezu Ústavního soudu, publikovaného pod č. 29/1996 Sb. a navazujícího zákona č. 30/1996 Sb., uplatnil výzvu k vydání nemovitostí označených ve výrokové části rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, čj. PÚ 3012/92- SI/4, ze dne 26. 9. 1994 a čj. PÚ 3012/92- SI/6, ze dne 15. 5. 1995. Přípisem ze dne 29. 9. 1998 okresní pozemkový úřad, v souladu s ust. §18 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb., oznámil účastníkům řízení (mimo stěžovatele jimi byl OÚ Brno venkov - finanční referát, Lesy ČR, s.p., a Pozemkový fond ČR) zahájení řízení ve věci vydání rozhodnutí o vlastnictví stěžovatele k zemědělským a lesním pozemkům, zapsaným v PK pro k.ú N., knih. vl. č. 16, 131,132, 215, 332 ,343 v katastrálním území N., podle ust. §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb. Ústavní soud dále z citovaných materiálů ověřil, že správní orgán ve shora uvedených přípisech ve věci zastával stanovisko, dle kterého vzhledem k řádnému neuplatnění restitučního nároku na požadované nemovitosti nemohlo přes jeho přípis ze dne 29. 9. 1998 dojít k zahájení řízení i ohledně předmětných nemovitostí.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.
Dle ustanovení §18 odst. 1 a 2 zákona č. 71/1967 Sb. se řízení zahajuje na návrh účastníka řízení nebo z podnětu správního orgánu. Pokud je řízení zahajováno z podnětu účastníka řízení, který se po správním orgánu domáhá vydání určitého rozhodnutí o jeho právu v jeho záležitosti (individuálního správního aktu), je nezbytnou náležitostí příslušného návrhu určení předmětu řízení, přičemž od vymezeného předmětu řízení se správní orgán nemůže odchýlit. Řízení je přitom zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému rozhodnout. V případě, že je řízení zahajováno z podnětu správního orgánu (k zahájení řízení dochází z úřední pravomoci či povinnosti, kdy nejde o výlučnou realizaci práva účastníka řízení) je řízení zahájeno dnem, kdy je vůči účastníkovi učiněn první úkon. V daném případě je z povahy věci zřejmé, že k zahájení řízení ve věci restitučního nároku na vydání předmětných nemovitostí nemůže dojít tzv. z úřední moci, ale pouze z podnětu osoby, která se svého práva vůči správnímu orgánu domáhá. (Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel ani netvrdí, že by nárok na vydání sporných nemovitostí o výměře 5,8 ha skutečně uplatnil).
Ze skutečnosti, že správní orgán, který na základě stěžovatelem uplatněného nároku, v souladu s příslušným ustanovením správního řádu, oznamoval ostatním v úvahu připadajícím účastníkům řízení, že došlo k zahájení řízení ve věci vydání rozhodnutí o vlastnictví stěžovatele podle ust. §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., ve kterém nepřesně specifikoval stěžovatelem uplatněný nárok a zaslal toto oznámení i samotnému stěžovateli, nelze dovozovat, že bylo z úřední moci zahájeno řízení i ohledně stěžovatelem neuplatněného restitučního nároku.
Právnímu závěru správního orgánu, který setrvává na stanovisku, že řízení bylo v dané věci zahájeno jen ohledně nemovitostí specifikovaných ve výzvě stěžovatele k vydání nemovitostí ze dne 3. 7. 1996, nelze nic vytknout. Stejně tak jako jeho procesnímu postupu, kdy s ohledem na uvedené skutečnosti odmítá činit jakékoliv procesní úkony v nezahájeném správním řízení. Z formálního pochybení okresního pozemkového úřadu, navíc za situace, kdy je předmět a rozsah stěžovatelem uplatněného restitučního nároku nesporný a v pravomoci správního orgánu není dána možnost zahájit řízení o restitučním nároku stěžovatele z vlastního podnětu, nelze dovozovat účinky řádně uplatněné výzvy na vydání nemovitosti, tak jak to v podstatě činí stěžovatel.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal v postupu správního orgánu porušení stěžovatelem namítaných článků Listiny základních práv a svobod, neboť jak ověřil, tento orgán postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jeho právními závěry, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2001
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu