ECLI:CZ:US:2001:4.US.648.2000
sp. zn. IV. ÚS 648/2000
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudů JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti E. L. s. r. o., zastoupená JUDr. M. K., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2000, sp. zn. 7 Cmo 47/99, ve spojení s usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 5. listopadu 1998, sp. zn. 2 Sm 290/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 3. listopadu 2000 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka napadla usnesení vrchního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení krajského soudu o zastavení řízení z důvodu neuhrazení soudního poplatku. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti konstatovala, že k úhradě soudního poplatku byl vyzván toliko právní zástupce stěžovatelky a nikoliv i stěžovatelka sama, ačkoliv dle ustanovení §49 odst. 1 věta druhá o.s.ř. se písemnost doručuje nejen zástupci, ale i účastníkovi, pokud ten má něco osobně vykonat. Taková situace nastala v případě stěžovatelky a soudy pochybily, když tak neučinily. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 238/99.
V uvedeném postupu stěžovatelka spatřuje porušení jejího základního práva zakotveného v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně i dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, když na tak jednoduché procesní rozhodnutí čekala stěžovatelka skoro dva roky.
K věci si Ústavní soud vyžádal, dle ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), vyjádření účastníka - Vrchního soudu v Olomouci, za který se vyjádřila předsedkyně senátu 7 Cmo. Ve vyjádření se uvádí, že povinnost zaplatit soudní poplatek stíhá žalobkyni, která byla od počátku řízení v posuzované věci zastoupena advokátem vybaveným procesní plnou mocí a tím oprávněným ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník. Ustanovení §49 odst. 1 věta první stanoví, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Jedná se o typicky zastupitelné jednání, kde nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost takového jednání a nehraje roli, kdo osobně jménem účastníka řízení soudní poplatek zaplatí. Podstatné je, aby byl zaplacen. Povinnost zaplatit soudní poplatek z žaloby není povinností účastníka osobně v řízení něco vykonat, a proto účinky doručení usnesení o povinnosti zaplacení nastávají u zastoupeného účastníka právě a pouze doručením tohoto usnesení jeho zástupci.
Ústavní soud si rovněž vyžádal spis vedený u Krajského obchodním soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 Sm 290/98.
Ústavní stížnost není důvodná.
V předmětné věci byla poplatníkem soudního poplatku ze žaloby stěžovatelka dle ustanovení §2 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o poplatcích"). Věc sama ani stěžovatelka nejsou od poplatku osvobozeny (§11 zákona o poplatcích) a poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (§4 zákona o poplatcích), když poplatek je splatný v tentýž okamžik (§7 odst. 1 zákona o poplatcích).
Ústavní soud zjistil ze soudního spisu, že prvopis žaloby stěžovatelky podaný ke Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě byl opatřen sdělením, že soudní poplatek bude uhrazen na výzvu doručenou advokátovi žalobce (stěžovatelky). Tímto konstatováním tedy stěžovatelka sama sebe vyloučila z okruhu subjektů, kterým má být doručena výzva k zaplacení soudního poplatku. Podstatu tohoto konkrétního sporu však Ústavní soud nevidí v tom, komu má být doručena výzva k zaplacení soudního poplatku. Skutečností je, a vyplývá to i z obsahu spisu, že poplatek zaplacen nebyl a že o tom věděl jak právní zástupce, tak i žalující strana. Vyplývá to z odvolání, které podal právní zástupce dne 27. listopadu 1998 proti usnesení o zastavení řízení ze dne 5. listopadu 1998, sp. zn. 2 Sm 290/98 - 8. Ústavní soud může za této situace než konstatovat, že pokud by ve lhůtě pro odvolání žalobce poplatek skutečně uhradil (namísto ujištění, že tak učiní do 31. prosince 1998) dosáhl by požadovaného účinku - tedy pokračování ve sporu. Pokud tak neučinil (a to neučinil, neboť zcela evidentně byl poplatek uhrazen dávno po lhůtě pro podání odvolání - konkrétně dne 9. ledna 1999), nezbývá než konstatovat, že si nestřežil svá práva. Ústavní soud nemíní toto pochybení hojit tím, že akceptuje dodatečně konstruovanou neústavnost postupu obecného soudu, když je to právě stěžovatelka, která svoji liknavostí zastavení řízení způsobila.
Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 28. 5. 2001
JUDr. Pavel Varvařovskýpředseda senátu