ECLI:CZ:US:2001:4.US.692.2000
sp. zn. IV. ÚS 692/2000
Usnesení
IV. ÚS 692/2000
Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. V. S., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 12. 1999, čj. 5 T 173/99-44, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2000, čj. 6 To 96/2000-61, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 a 95 odst. 2 Ústavy ČR, a to v podstatě z toho důvodu, že nebyla provedena jím navrhovaná rekonstrukce nehody. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 5 T 173/99 Okresního soudu ve Frýdku-Místku Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl již citovaným rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odt. 1 trestního zákona, neboť za, ve výroku rozsudku blíže popsaných, okolností přehlédl za ním přijíždějící cyklistku M. B. a otevřel do její jízdní dráhy levé přední dveře vozidla, o které cyklistka zavadila a upadla vlevo na pravou stranu jiného automobilu, čímž utrpěla těžkou újmu na zdraví, a za toto své jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Okresní soud považoval trestnou činnost stěžovatele za prokázánu nejen výpovědí poškozené, která na rozdíl od stěžovatele, jak v přípravném řízení, tak i u hlavního líčení, vypovídala shodně, ale také svědka R. C., jenž potvrdil, že stěžovatel před střetem svého vozidla s cyklistkou otevřel levé přední dveře do vzdálenosti asi 30 cm. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že toto odvolání zamítl. Krajský soud se v podstatě ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, přičemž, pokud jde o provedení rekonstrukce nehody, konstatoval, že v ní nespatřuje důkaz způsobilý zvrátit závěr o stěžovatelově vině, když všechny provedené důkazy třeba pokládat za dostačující.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelova tvrzení o porušení jeho ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Pokud jde o situaci v místě dopravní nehody, provedl okresní soud důkaz protokolem o nehodě a přiloženým plánkem místa dopravní nehody s fotodokumentací, takže, dospěl-li k závěru, že všechny provedené důkazy jasně nasvědčují vině stěžovatele, kterou by nebylo možno zpochybnit ani případnou rekonstrukcí, lze za tohoto stavu věci, kdy rekonstrukce provedena nebyla a obecné soudy zdůvodnily, proč ji neprovedly, stěží obecným soudům cokoli vytknout, natož věc posunout do ústavně právní roviny.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písem. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. února 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu