ECLI:CZ:US:2001:4.US.704.2000
sp. zn. IV. ÚS 704/2000
Usnesení
IV. ÚS 704/2000
Ústavní soud rozhodl dne 2. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V. Š., zastoupeného JUDr. PhDr. S. B., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2000, čj. 30 Cdo 1956/99-170, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatel uvádí, že tímto usnesením byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 11 Listiny základních práv a svobod. jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v této ústavní stížnosti argumentuje zejména tím, že dovolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi určujícími momenty týkajícími se otázky zásadního právního významu. Nejde jistě o jediný případ, v němž vystupuje peněžní ústav, který změnil právní formu, název a další podstatné náležitosti, jejichž znalost je ve vztahu dlužník - věřitel, resp. ručitel, nezbytná. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto zrušení napadeného usnesení, eventuálně i jemu předcházejících rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, a Okresního soudu v České Lípě.
Z obsahu spisu 9 C 400/93 Okresního soudu v České Lípě Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 11. 1998, čj. 9 C 400/93-126, bylo stěžovateli, a to společně s dalšími dvěma odpůrci, uloženo zaplatit navrhovatelce České spořitelně, a. s., okresní pobočka v České Lípě, částku 27 780,90 Kč s přísl. a na nákladech řízení 1 258,-- Kč. Tento výrok rozsudku Okresního soudu v České Lípě byl opravným a doplňujícím usnesením ze dne 10. 12. 1998, čj. 9 C 400/93-129, opraven tak, že odpůrci jsou povinni zaplatit navrhovatelce částku 27 788,90 Kč s tím, že splněním povinnosti jednoho z odpůrců zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních odpůrců. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, již konstatovaným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil a současně zamítl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Proti již konstatovaným rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. IV. ÚS 347/99, v níž Ústavní soud usnesením ze dne 9. 11. 2000 rozhodl tak, že ji zamítl, dospěv k závěru, že tato stížnost je zjevně neopodstatněná. V důvodech svého usnesení se Ústavní soud poměrně obsáhle vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a k jeho věcným důvodům nemá Ústavní soud v projednávané věci co dodat. Ze spisu je dále patrno, že Nejvyšší soud ČR napadeným rozhodnutím dovolání stěžovatele usnesením ze dne 13. 9. 2000, čj. 30 Cdo 1956/99-170, odmítl. V důvodech svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR podrobně rozvedl, proč podle jeho názoru není dána přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b), c) a f) o. s. ř. a dodal, že podle jeho názoru odvolací soud v konkrétním případě řešil otázky, které nečiní jeho rozhodnutí právně významným ve smyslu ustanovení §239 o. s. ř. V tomto směru Nejvyšší soud ČR uvedl, že žalobkyně uplatnila proti žalovaným nárok ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 28. 6. 1988 podle ustanovení §343 občanského zákoníku, v tehdejším znění, tj. ve znění platném do 31. 12. 1999. Podle uvedeného znění se také posuzuje vznik zmíněného právního vztahu, jakož i nároky z něj vzniklé podle ustanovení §868 věty za středníkem současného občanského zákoníku. Odvolací soud, jak konstatoval Nejvyšší soud ČR, postupoval v souladu s tímto ustanovením.
Konstatované závěry Nejvyššího soudu ČR jsou logické a přesvědčivé a jejich zpochybněním, zejména pokud jde o otázku zásadního významu řešené právní otázky, by se Ústavní soud posunul do pozice další soudní instance v systému obecných soudů. Již z tohoto důvodu se proto ústavní stížnost jeví jako zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud rozhodl proto z uvedených důvodů tak, že ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu