ECLI:CZ:US:2001:4.US.710.2000
sp. zn. IV. ÚS 710/2000
Usnesení
IV.ÚS 710/2000
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2001 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti K., spol. s r.o., zastoupené JUDr. P. O., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2000, čj. 38 Ca 336/99-59, a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 16. 7. 1999, čj. FŘ-4818/2/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí a v jejích důvodech uvádí, že dle jejího přesvědčení Městský soud v Praze pochybil, když při rozhodování o vyměření daně z příjmu právnických osob za rok 1998 respektoval pouze správním orgánem vyměřenou daň za rok 1996 a nepřihlédl ke skutečnosti, že věc souvisí i s rozhodnutími o vyměření daně z příjmu právnických osob za rok 1995 a 1997. Ve všech zmíněných případech správní orgán neuznal daňové náklady, které stěžovatel vynaložil v souvislosti se smlouvou o pronájmu know-how, uzavřenou dne 28. 12. 1994. Stěžovatelka je přesvědčena, že jí v daňovém řízení nebylo v zákonem daném rozsahu umožněno prokázat věcné plnění ze zmíněné smlouvy, v důsledku toho pak soud nerozhodl v dané věci na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, spokojil se pouze s formálním hodnocením důkazů. Napadenými rozhodnutími tak došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 a práva na ukládání daní na základě zákona zakotveného v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z připojených spisů Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 234/99, sp. zn. 38 Ca 336/99, sp. zn. 38 Ca 445/99, Ústavní soud zjistil, že správce daně provedl u stěžovatelky ve dnech 26. 8., 31. 8. a 1. 9. 1998 kontrolu daně z příjmu právnických osob za období 1995, 1996 a 1997 a na základě této kontroly pak doměřil stěžovatelce daň z příjmu právnických osob za rok 1995 platebním výměrem č. 990000042, platebním výměrem č. 990000043 za rok 1996, platebním výměrem č. 990000044 za rok 1997. Důvodem pro doměření daně byla zejména skutečnost, že stěžovatelka neprokázala věcné plnění ze smlouvy o pronájmu know-how, uzavřené dne 28. 12. 1994. Proti těmto rozhodnutím podala stěžovatelka ve stanovené lhůtě odvolání, která byla Finančním ředitelstvím pro hlavní město Prahu zamítnuta, pouze v případě dodatečného platebního výměru za rok 1997 odvolací orgán vyhověl odvolání a napadený platební výměr změnil. Stěžovatelka podala u Městského soudu v Praze žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 2. 6. 1999, č.j. FŘ-3467a/2/99, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10, č. 990000042, ze dne 3.3.1999 a žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 23. 9. 1999, čj. FŘ-3467e/2/99, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 10, č. 990000044, ze dne 3.3.1999. Návrhům stěžovatelky Městský soud v Praze vyhověl, napadená rozhodnutí zrušil rozsudky ze dne 13. 10. 2000 , čj. 28 Ca 234/99-51, (rok 1995), ze dne 12. 9. 2000, čj. 38 Ca 445/99-63, (rok 1997), a věc vrátil k dalšímu řízení. Proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 1. 6. 1999, čj. FŘ-3467b/2/99, kterým bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 10, č. 990000043, ze dne 3. 3. 1999, kterým bylo provedeno doměření daně za rok 1996, však návrh na přezkum u soudu ve stanovené lhůtě neuplatnila.
Z připojeného spisu Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, sp. zn. FŘ-4818/2/99, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v rámci dne 25. 3. 1999 podaného přiznání daně z příjmu právnických osob za rok 1998 uplatnila část ztráty, která jí vznikla v roce 1996. Finanční úřad pro Prahu 10 vydal podle zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, a §46 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dne 3. 5. 1999 dodatečný platový výměr č. 900001611, kterým byla vyměřena daň z příjmu právnických osob částkou 147 000,-- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 16. 7. 1999 bylo však odvolání stěžovatelky zamítnuto s odůvodněním, že nelze přihlédnout k uplatněné daňové ztrátě v roce 1996, neboť dodatečným platebním výměrem za rok 1996, byla stěžovatelkou uváděná ztráta v daňovém přiznání za rok 1996 změněna na základ daně. Současně byl platební výměr č. 990000161 změněn tak, že byla vyměřena daňová povinnost ve výši 154 350,-- Kč, neboť správce daně pochybil, když uznal odpočet daňové ztráty ve výši 20 501,-- Kč, který stěžovatelka již uplatnila v roce 1997.
Stěžovatelka se žalobou podanou ve stanovené lhůtě u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání zákonnosti výše uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu s tím, že problematika daňové ztráty za rok 1996 souvisí s neuznanými daňovými náklady za rok 1995 a 1997. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2000, čj. 38 Ca 336/99-60, žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 16. 7. 1999, čj. FŘ-4818/2/99, zamítl, poněvadž zjistil, že dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 3. 1999, čj. 51739/99/010513/4618, č. 990000043, byla stěžovatelce vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1996 ve výši 6 630,-- Kč. Odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 3. 3. 1999, č. 90000043, bylo zamítnuto rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 1. 6. 1999, čj. FŘ-3467b/2/99, a bylo stěžovatelce doručeno 4. 6. 1999, stěžovatelka je však nenapadla žalobou u soudu. Platební výměr nabyl právní moci a je z něj nutno vycházet. V době vydání dodatečného platebního výměru ze dne 3. 5. 1999, č. 9900000161, jímž byla stěžovatelce doměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1998, byl již dodatečný platební výměr za rok 1996 vydán a v době, kdy rozhodoval Finanční úřad pro hlavní město Prahu o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí - platebnímu výměru č. 9900000161, bylo již rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí - platebnímu výměru č.990000043. Stěžovatelka tak nemohla v daňovém přiznání daně z příjmu právnických osob za rok 1998 uplatnit ztrátu za rok 1996, když tato byla na základě rozhodnutí správce daně změněna na zisk.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. V odůvodnění své stížnosti stěžovatelka v podstatě opakuje námitky uplatněné již v řízení před správními orgány i před správním soudem. V dané věci lze však konstatovat, že soud se těmito námitkami zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí i vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí podle ustanovení §250i o. s. ř. je pro soud rozhodující stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, dokazování se neprovádí. Jestliže tedy v době vydání dodatečného platebního výměru o vyměření daně z příjmu právnických osob za rok 1998 bylo již správcem daně rozhodnuto, že vykazovaná ztráta za rok 1996 se mění na zisk, musel soud obdobně jako správce daně dodatečný platební výměr za rok 1996 respektovat a vycházet z něj. V rámci svého rozhodování již nemohl posuzovat zákonnost platebního výměru, jímž byla stěžovatelce vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1996, neboť předmětem žaloby bylo rozhodnutí správce daně, jímž byla vyměřena daň z příjmu právnických osob za rok 1998. K věci lze jen podotknout, že rozhodnutí o vyměření daně z příjmu právnických osob za rok 1996 měla možnost stěžovatelka napadnout v zákonem stanovené lhůtě žalobou u soudu tak, jak to učinila v případě dodatečných platebních výměrů za rok 1995 a 1997, pokud tak neučinila, nevyužila svých práv v rozsahu, který jí zákon umožňuje.
Vzhledem k tomu, že v dané věci Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelkou namítaných článků Listiny, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu