ECLI:CZ:US:2001:4.US.719.2000
sp. zn. IV. ÚS 719/2000
Usnesení
IV. ÚS 719/2000
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. R. M., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2000, čj. 31 Nc 911/2000-14, a rozhodnutí Okresního úřadu Chrudim ze dne 24. 9. 2000, čj. RVV 1162/2000/Št, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §60 odst. 4, §61 odst. 2 písm. c), d) a §61 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, takto:
Ústavní stížnost a návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora označeným rozhodnutím orgánů veřejné moci, kterými bylo rozhodnuto o tom, že se odmítá stěžovatelova přihláška k registraci nezávislého kandidáta pro volby do Senátu Parlamentu České republiky z důvodu jejího opožděného podání, stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 21 odst. 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a žádá Ústavní soud o jejich zrušení. Stěžovatel připouští, že nedodržel lhůtu k podání přihlášky k registraci stanovenou zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen "volební zákon"), nicméně poukazuje na to, že novelou volebního zákona zákonem č. 204/2000 Sb. byla lhůta zkrácena o 6 dnů oproti předchozí zákonné úpravě, že k vyhlášení termínu voleb prezidentem republiky došlo pouhých 24 dnů před nejzazším termínem pro podání přihlášky a že tato lhůta je příliš krátká, protože nezávislý kandidát musí ke své přihlášce přiložit petici s podpisy alespoň tisíce oprávněných voličů, kteří podporují jeho kandidaturu. Stěžovatel dále uvádí, že zákon č. 204/2000 Sb. byl vyhlášen ve Sbírce zákonů relativně pozdě, že Ministerstvo vnitra ČR jako ústřední orgán státní správy pro volební věci neposkytovalo žádné informace ohledně organizace listopadových voleb do Senátu Parlamentu ČR a že má za to, že takto byla činnost nezávislých kandidátů vědomě znepříjemňována s cílem jejich faktické politické likvidace. Stěžovatel rovněž poukazuje na znevýhodnění nezávislých kandidátů oproti politickým stranám, například, že nezávislý kandidát není oprávněn zvolit si zmocněnce pro podání přihlášky k registraci a vyžaduje se jeho osobní jednání, což je omezení výrazné zejména např. u kandidátů tělesně postižených, nebo že musí předložit petici s alespoň jedním tisícem podpisů oprávněných voličů, které si musí zajistit sám bez zázemí odborných pracovníků, což je činnost, kterou politické strany provádět nemusí. Stěžovatel je přesvědčen, že faktické zkrácení lhůty pro podání přihlášek zákonem č. 204/2000 Sb. bylo pouze diskriminačním opatřením, které mělo za úkol ztížit nezávislým kandidátům uplatnění jejich práv a že změna zákona neměla žádný racionální podtext. Z výše uvedených důvodů stěžovatel spojil s ústavní stížností návrh na zrušení ustanovení §60 odst. 4, §61 odst. 2 písm. c), d) a §61 odst. 3 volebního zákona, neboť má za to, že odporují ústavnímu pořádku České republiky.
Ze spisu Okresního úřadu Chrudim vedeného k rozhodnutí, čj. RVV 1162/2000/Št, a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Nc 911/2000, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel jako nezávislý kandidát podal dne 11. 9. 2000 přihlášku k registraci pro volby do Senátu Parlamentu České republiky. Okresní úřad v Chrudimi přihlášku odmítl, neboť byla podána po lhůtě stanovené zákonem, když posledním dnem lhůty pro podání přihlášky bylo 7. září 2000. Stěžovatel, ačkoliv připustil podání přihlášky k registraci po zákonné lhůtě, se s rozhodnutím okresního úřadu neztotožnil a domáhal se ochrany u Krajského soudu v Hradci Králové. Předmětem jeho návrhu byly v podstatě tytéž námitky, které uplatnil v projednávané ústavní stížnosti. Krajský soud v Hradci Králové posoudil nově stanovenou 66 denní lhůtu pro podání přihlášky k registraci jako neosobní, věcnou, působící vůči každému kandidátovi stejným způsobem, jako lhůtu, o které se každý kandidát mohl dovědět s dostatečným časovým předstihem před nejzazším dnem pro podání přihlášky k registraci, konkrétně již dne 14. 7. 2000, kdy byl zákon č. 204/2000 Sb. vyhlášen ve Sbírce zákonů. Krajský soud zdůraznil, že pro tak závažný krok, jako je kandidatura do Senátu, se zcela nepochybně každý kandidát připravuje zodpovědně a dlouhodobě, takže z objektivního hlediska by jeho snažení nemělo být ohroženo v žádném případě změnou lhůty pro podání přihlášky k registraci o pouhých 6 dnů. S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud potvrdil, že napadené rozhodnutí Okresního úřadu Chrudim bylo vydáno v souladu se zákonem a návrh stěžovatele na vydání rozhodnutí, že se jeho přihláška registruje jako bezvadná, zamítl.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem stěžovatelových námitek je tvrzení, že k porušení jeho ústavně zaručených práv dochází v důsledku lhůty stanovené v §60 odst. 4 volebního zákona, ve znění zákona č. 204/2000 Sb. Podle názoru Ústavního soudu lhůta sama o sobě nemůže být protiústavní. Může se taková jevit s ohledem na konkrétní okolnosti, např. tehdy, jestliže určitou skupinu osob evidentně diskriminuje, či v jiných extrémních případech. Podle ustanovení §60 odst. 4 volebního zákona "přihláška k registraci se podává nejpozději 66 dnů přede dnem voleb okresnímu úřadu v sídle volebního obvodu. Podání přihlášky k registraci okresní úřad v sídle volebního obvodu potvrdí zmocněnci politické strany, politického hnutí, koalice nebo nezávislému kandidátovi." Z citovaného vyplývá, že pro nezávislé kandidáty platí stejná lhůta pro podání přihlášek k registraci jako pro kandidáty politických stran, politických hnutí a koalic, zákon žádnou ze skupin kandidátů vůči ostatním skupinám nediskriminuje ani neomezuje. Co se týče povahy lhůty, Ústavní soud v tomto směru sdílí stejný názor, jak byl vysloven v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.
Při posuzování délky zkrácení doby k podání přihlášek k registraci oproti předchozí zákonné úpravě o 6 dnů, Ústavní soud měl při úvaze, zda toto zkrácení není oním extrémním případem, v jehož důsledku by mohlo dojít k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, na zřeteli zejména jeho argumenty uvedené v ústavní stížnosti. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že "vzhledem k tomu, že měl v úmyslu kandidovat do Senátu Parlamentu již dříve, byla v jeho vědomí lhůta o šest dnů delší. To, že došlo v této souvislosti ke změně zákona, nemělo podle jeho názoru žádný racionální podtext a je přesvědčen o šikanózní změně zákona". Zákon č. 204/2000 Sb., kterým byla změněna lhůta k podání přihlášek k registraci z 60 na 66 dnů, byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 14. 7. 2000 a předmětné ustanovení nabylo účinnosti dnem 1. 8. 2000. Prezident republiky vyhlásil volby do Senátu Parlamentu ČR v příslušných volebních obvodech svým rozhodnutím ze dne 1.8.2000 a stanovil den jejich konání na 12. 11. 2000. Rozhodnutí prezidenta republiky bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů pod č. 266/2000 Sb. dne 7. 8. 2000, kterýžto den se ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 volebního zákona považuje za den vyhlášení voleb. Volby byly vyhlášeny ve lhůtě stanovené v §1 odst. 3 volebního zákona 97 dnů přede dnem jejich konání. Ústavní soud nepovažuje stěžovatelovo odůvodnění ústavní stížnosti a návrhu za relevantní ústavně právní argumentaci způsobilou následně iniciovat zahájení řízení podle ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť spíše než o seriozní rozbor vlivu změny lhůty na porušení práv chráněných normou nejvyšší právní síly, jde v daném případě o subjektivně motivované účelové zpochybnění nové právní úpravy, a to bez jakýchkoliv dalších racionálních argumentů. Tomuto závěru Ústavního soudu nasvědčuje ostatně i sdělení Českého statistického úřadu o tom, že ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky v listopadu 2000 kandidoval dvojnásobný počet nezávislých kandidátů, než ve volbách v listopadu 1998.
Za tohoto stavu věci Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo možno věcně rozhodnout o návrhu na zrušení ustanovení §60 odst. 4 volebního zákona, neboť stěžovatel za daného stavu věci není k podání tohoto návrhu zjevně oprávněn. Návazně na to za stejných důvodů nebylo možno věcně rozhodnout o návrhu na zrušení ustanovení §61 odst. 2 písm. c), d) a §61 odst. 3 volebního zákona, když navíc tato ustanovení nebyla v řízení před orgány veřejné moci aplikována. Ústavní soud proto předmětný návrh odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu