ECLI:CZ:US:2001:4.US.724.2000
sp. zn. IV. ÚS 724/2000
Usnesení
IVÚS 724/2000
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti obce B., právně zastoupené JUDr. J. B., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2000, sp. zn. 10 Co 812/ 2000, a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. 8 C 355/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí , kterými byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti právního úkonu bývalého starosty Obce B. pana J. V. s odůvodněním, že nebyl shledán naléhavý právní důvod na takovém určení ve smyslu ust. §80 písm. c) o.s.ř.
Stěžovatel s uvedeným závěrem ohledně neprokázání naléhavého právního zájmu Obce B. na určení neplatnosti právního úkonu, kterým mělo být stvrzeno převzetí půjčky ve výši 200.00,- Kč ve prospěch obce, nesouhlasí a namítá nesprávnost tvrzení soudu, dle kterého měla být platnost sporného právního úkonu řešena jako předběžná otázka ve věci, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod. sp. zn. 16 C 39/99. Právě proto, že soud v řízení o předmětné věci důkaz o neplatnosti právního úkonu neprojednal, byl stěžovatel nucen domáhat se rozhodnutí o této otázce samostatnou určovací žalobou. Má za to, že bývalý starosta J.V. se při uzavírání půjčky dopustil trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a podvodu. Tento důkaz však soud neprojednal, ani nevzal v úvahu při projednání věci. Dle jeho názoru soudy projednávaly návrhy žalované strany, kdežto návrhy stěžovatelem uvedené a doložené v žalobě nepřijaly a nebraly je při rozhodování věci v úvahu. Je přesvědčen, že neúplně zjištěný skutkový stav věci, založený zamítnutím odůvodněných důkazních návrhů, kterými měla být dokázána oprávněnost žaloby, nápadně nevýhodné podmínky a protiprávní zvýhodnění žalovaného, ve svých důsledcích vedlo k nesprávným skutkovým závěrům obecných soudů. Poukázal na nález Ústavního soudu, III.ÚS 61/94, dle kterého má soud provést všechny potřebné důkazy z hlediska posouzení merita věci, jimiž skutkový základ věci může být objasněn, a to i tehdy, jestliže takto navržené důkazy směřují proti skutečnostem podávajícím se z již do té doby provedených důkazů.
Z obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 8C 355/99, Ústavní soud zjistil , že stěžovatel se domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo určeno, že právní úkon provedený podpisem příjmového pokladního dokladu č. 531 obce B. bývalým starostou obce panem J. V. jménem obecního úřadu, který potvrdil, že dne 3. 7. 1997 přijal od pana M. K. částku ve výši 200 000,- Kč pro obec B., je neplatný. Obecné soudy návrh po provedeném řízení zamítly, neboť dospěly k závěru, že naléhavý právní zájem ve smyslu ust. §80 písm c) o.s.ř nemůže být odůvodněn pouze tím, že je nutno určit, zda právní úkon spočívající v podpisu půjčky starostou obce je platný, či nikoliv, když rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. 16 C 39/99, potvrzeným výrokem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 13 Co 187/2000, bylo stěžovateli uloženo, aby panu M. K. vrátil částku z půjčky 200.000,- Kč. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě proto nemůže být dán, když již bylo rozhodnuto o žalobě na plnění z předmětné půjčky a zásadní otázkou v tomto sporu na plnění bylo právě vyřešení platnosti právního úkonu provedeného podpisem starosty obce B. na smlouvě o půjčce.
Z obsahu rovněž připojeného spisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 16 C 39/99, Ústavní soud zjistil, že obecné soudy vyhověly žalobnímu návrhu M K., kterým se domáhal po stěžovateli zaplacení částky 200.000,- Kč z titulu půjčky, poskytnuté mu starostou obce B. s tím, že stěžovateli se nepodařilo prokázat neplatnost sporného právního úkonu starosty obce. V odůvodnění rozhodnutí krajský soud uvedl, že dle ust. §36a odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přísluší o přijetí půjčky rozhodovat zastupitelstvu obce. K realizování tohoto rozhodnutí ve vnějších vztazích je dle §52 odst. 2 cit. zákona povolán jako statutární orgán starosta obce, jehož právní úkony pak ve vztahu k třetím osobám přímo zavazují obec. Vzhledem k tomu, že M. K. jednal se starostou obce jako se statutárním orgánem, a stěžovateli se nepodařilo prokázat, že jmenovaný věděl, či ze všech okolností měl a mohl vědět, že starosta nejedná za obec, ale jako soukromá osoba, předmětný právní úkon obec zavázal, a to bez ohledu na to, jak s přijatými penězi bývalý starosta dále naložil. Soud dále uvedl, že předmětný právní úkon splňuje náležitosti právního úkonu uvedené v §37 obč. zák., tzn. byl učiněn svobodně vážně, určitě a srozumitelně. Soud považoval za bezpředmětné, že předložený doklad neměl náležitosti účetního dokladu, neboť tento nesloužil jako účetní listina, ale jako potvrzení o poskytnuté půjčce, potvrzující kdy, v jaké výši, mezi jakými účastníky byla půjčka dohodnuta a dobu splatnosti půjčky. Nejednalo se tedy o právní úkon ( který ani nemusel mít písemnou formu), ale pouze o doklad potvrzující jeho existenci. V řízení nebylo zpochybněno, že předmětný doklad byl vystaven a podepsán bývalým starostou obce a opatřen razítkem obce.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem a dospěl k závěru, že není důvodná.
Ústavní soud předesílá, že již v řadě svých předchozích rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jakožto orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. Stejně tak Ústavní soud již konstatoval, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o.s.ř. Pokud obecný soud postupuje v souladu s těmito ustanoveními o.s.ř., Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedené tímto soudem. Ústavní soud rovněž opakovaně judikoval, že rozhodnutí obecného soudu by bylo možno považovat za protiústavní, pouze pokud by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. Uvedené se plně vztahuje na oprávnění Ústavního soudu zasahovat do rozhodnutí obecného soudu ohledně jeho závěrů, zda na žalobou uplatněném určení byl či nebyl prokázán naléhavý právní zájem.
Stěžejní námitkou stěžovatele uplatněnou v ústavní stížnosti je tvrzení, že soud v řízení, týkajícím se žaloby na plnění vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 16 C 39/99, důkaz o neplatnosti právního úkonu bývalého starosty, jako předběžnou otázku neprojednal. Z obsahu připojeného spisu i z odůvodnění rozsudků 1. a 2. stupně, jak je shora stručně uvedeno, je však zřejmé, že soudy se otázkou platnosti uvedeného úkonu zabývaly se závěrem, který se pak promítl do rozsudku, jímž bylo vyhověno žalobě na plnění.
S ohledem na uvedená zjištění nelze ve skutečnosti, že soud v řízení o určovací žalobě neprováděl další dokazování ohledně neplatnosti pokladního dokladu (které v situaci, kdy podstatné okolnosti, tj., že bývalý starosta vystavil jménem obce potvrzení o převzetí půjčky, nebyly sporné, a dokazování ani nemohlo přinést nové skutečnosti), spatřovat nedostatečné skutkové zjištění, mající podklad v neúplném dokazování. Z obsahu spisu nebylo na rozdíl od blíže nespecifikovaného tvrzení stěžovatele zjištěno, že by se soud zabýval převážně důkazy předloženými protistranou, či pominul důkazy předkládané stěžovatelem. V řízení byly provedeny důkazy navržené stěžovatelem a byl proveden důkaz obsahem spisu Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 16 C 39/99. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně pak přesvědčivě vyplývá, proč s ohledem na neprokázání naléhavého právního zájmu se jeví další dokazování ve věci jako neúčelné. Ústavní soud proto neshledal namítané porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť oběma účastníkům byla zákonem odpovídajícím způsobem dána možnost hájit svá práva.
Podstatou ústavní stížnosti tak zůstává polemika se závěry obecných soudů, kdy stěžovatel převážně opakuje argumenty týkající se věcné stránky věci, uplatněné jak v řízení vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 16 C 39/99, tak i v řízení, které je předmětem ústavní stížnosti, a se kterými se soudy odpovídajícím způsobem vypořádaly, tzn. že v odůvodnění v souladu s ust. §157 o.s.ř. uvedly, které skutečnosti mají za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly.
V dané věci soudy přezkoumaly stěžovatelem uplatněný nárok z hlediska splnění podmínky úspěšného uplatnění určovací žaloby, tedy zda je na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem. S ohledem na výsledek řízení vedeného Okresního soudu v Karlových Varech, sp. zn. 16 C 39/99, pak jejich závěru, že o návrhu, který je předmětem určovací žaloby, již v podstatě bylo rozhodnuto, neboť posouzení namítané neplatnosti právního úkonu bylo řešeno jako předběžná otázka, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Z pouhé skutečnosti, že stěžovatel s jejich závěry ani v tomto směru nesouhlasí, nelze dovozovat porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl 90 Ústavy ČR, zaručujícího právo na spravedlivý proces, neboť obsah tohoto práva nelze vykládat, tak jako by jednotlivci bylo garantováno právo na rozhodnutí, odpovídající jeho právnímu názoru.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem namítaných článků Listiny základních práv a svobod a ověřil, že soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny základních práv a svobod, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2001
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu