ECLI:CZ:US:2001:4.US.89.01
sp. zn. IV. ÚS 89/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti ZL., zastoupené JUDr. L.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2000, č.j. 10 Co 317/98-114 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 1. 1998, č.j. 9 C 78/93-90, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 2. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2000, č.j. 10 Co 317/98-114 a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 1. 1998, č.j. 9 C 78/93-90, jimiž byla pravomocně zavázána vydat žalobci B.Š., soukromě hospodařícímu rolníku, specifikované náhrady za živý a mrtvý inventář a zásoby.
Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), tím, že neúplně zjištěný skutkový stav ve svých důsledcích vedl k nesprávnému právnímu a ústavně nesouladnému posouzení věci.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na své napadené rozhodnutí a jeho důvodovou část.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 9 C 78/93, připojil vlastní spis II. ÚS 85/2001, a po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon"), dospěl k názoru, že se jedná o návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona, neboť v téže věci již Ústavní soud jedná (§35 odst. 2 zákona). Jak vyplývá z připojeného spisu Ústavního soudu (II. ÚS 85/01), dne 7. 2. 2001 mu byla doručena ústavní stížnost B.Š., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2000, č.j. 10 Co 317/98-114 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 26. 1. 1998, č.j. 9 C 78/93-90, tedy proti rozsudkům, jež jsou napadeny touto ústavní stížností.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, s tím, že stěžovatelka má podle ust. §35 odst. 2 zákona právo účastnit se jednání o dříve podaném návrhu, tj. ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 85/01, jako vedlejší účastník.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj