ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.2.01
sp. zn. Pl. ÚS 2/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu dne 23. ledna 2001 ve složení JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Jiří Malenovský, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Antonín Procházka, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský a JUDr. Eva Zarembová, ve věci návrhu stěžovatele obchodní společnosti B., právně zastoupeného doc. JUDr. M.B., na zrušení ustanovení §1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 305/1991 Sb., a zákona č. 578/1991 Sb., takto:
Řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
V souvislosti s ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 7. 1998 a vedenou pod sp. zn. II. ÚS 304/1998 podal výše uvedený stěžovatel ve smyslu §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení ustanovení §1 odst. 4 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb., (§16 bod 1) (dále jen "zákon o zaměstnanosti"), když tvrdil, že toto zákonné ustanovení omezuje právo na svobodu podnikání zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedenou ústavní stížností brojil stěžovatel proti uložení pokuty ÚP ve výši 250.000,- Kč v důsledku porušení ustanovení §1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, čehož se měl dopustit tím, že jako provozovatel sítě čerpacích stanic pronajal čerpací stanici jinému podnikateli, který sice již zajišťoval provoz čerpací stanice svými zaměstnanci, avšak sám zaměstnancem stěžovatele nebyl a hlavní činnost (prodej pohonných hmot) provozoval jménem a na účet stěžovatele (pronajímatele). Stěžovatel uváděl, že tato tzv. franchizingová forma je v zahraničí u provozovatelů sítí čerpacích stanic běžná a tolerovaná, zatímco ust. §1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti přikazuje právnickým i fyzickým osobám zajišťovat plnění svých běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti svými zaměstnanci s výjimkou manžela a dětí u fyzické osoby, nebo s výjimkou společníků resp. členů u osoby právnické.
Znění §1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti ke dni podání ústavní stížnosti s návrhem na zrušení právního předpisu bylo: "Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce, to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí anebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro její výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost."
Protože daný návrh splňoval podmínky ust. §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (neboť navrhoval zrušení ustanovení zákona, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, s níž byl návrh podán), senát Ústavního soudu podle ust. §78 odst.1 zákona č. 182/1993 Sb., řízení o ústavní stížnosti usnesením ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. II. ÚS 304/98, přerušil a návrh na zrušení ustanovení zákona postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle ust. čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
Výše citované ustanovení §1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti navrhované ke zrušení bylo na základě zákona č.167/1999 Sb., platného ode dne 30. 7. 1999, přesunuto do §1 odst. 6 zákona o zaměstnanosti. Následně, zákonem č. 369/2000 Sb., platným ode dne 23. 10. 2000 a účinným ode dne 22. 11. 2000, kterým se zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, dále novelizoval, bylo ust. §1 odst. 6 tohoto zákona novelizováno následujícím způsobem: "Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce, to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů anebo je-li plnění běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými zaměstnanci v pracovních vztazích zajišťovat. "
Uvedenou změnou zákonné ustanovení, jehož zrušení bylo navrhováno, pozbylo platnosti, a to dříve, než Ústavní soud ukončil řízení.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než v souladu s ust. §67 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., řízení o zrušení ustanovení §1 odst. 4 zákona o zaměstnanosti zastavit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2001 JUDr. Zdeněk Kessler
předseda Ústavního soudu