Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.06.2001, sp. zn. Pl. ÚS 2/2000 [ nález / CEPL / výz-3 ], paralelní citace: N 85/22 SbNU 215 [ 240/2001 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.2.2000

sp. zn. Pl. ÚS 2/2000 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne v plénu, ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu Teplice na zrušení obecně závazné vyhlášky města Bíliny ze dne 14. 11. 1996, č. 23, o zákazu prodeje a používání pyrotechnických předmětů, takto: Vyhláška města Bíliny č. 23 ze dne 14. 11. 1996, o zákazu prodeje a používání pyrotechnických předmětů, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: Přednosta Okresního úřadu Teplice (dále jen navrhovatel) podáním ze dne 6. 1. 2000 navrhl zrušení v záhlaví uvedené obecně závazné vyhlášky. Předmětná vyhláška zní: "Vyhláška města Bíliny č. 23 Městská rada v Bílině se usnesla dne 14. 11. 1996 vydat podle §14, 16 a 45 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, jakož i v souladu s §17 téhož zákona tuto obecně závaznou vyhlášku k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Č. 1 K zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se stanovuje, že prodávat a používat pyrotechnické předměty pro zábavné účely třídy II. a III., jak jsou určeny vyhláškou ČBÚ č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, ve znění pozdějších změn a doplňků, lze v době od 22. 12. do 1. 1. následujícího roku. Mimo tuto dobu jsou prodej a používání zakázány. Č. 2 1/ Nedotčeny zůstávají další povinnosti vyplývající z jiných obecně závazných právních předpisů, zejména vyhl. ČBÚ 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, ve znění pozdějších změn a doplňků. 2/ Výjimku z ustanovení této vyhlášky může schválit městská rada. 3/ Dozor nad dodržováním této vyhlášky provádí Městská policie v Bílině a další kontrolní orgány podle příslušnosti. 4/ Nedodržení této vyhlášky se postihuje podle zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, zák. č. 367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, nejde-li o trestný čin postižitelný podle zvláštních předpisů. Čl. 3 V souladu s §16 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, nabývá tato vyhláška z důvodu naléhavého obecního zájmu platnosti a účinnosti dnem vyhlášení, t. j. 15. 11. 1996." Navrhovatel opatřením ze dne 10. 12. 1996, č. j. 1288/96-KP, pozastavil výkon vyhlášky města Bíliny č. 23, ze dne 14. 11. 1996, o zákazu prodeje a používání pyrotechnických předmětů (dále jen vyhláška č. 23), podle §62 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, a vyzval zastupitelstvo města Bíliny, aby zjednalo nápravu. Zákazem prodeje pyrotechnických předmětů (byť v časově omezeném rozsahu), který není stanoven zákonem ani obecně závazným právním předpisem vydaným ústředním orgánem k jeho provedení, se podle navrhovatele vyhláška č. 23 dostala do rozporu se zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a předpisem vydaným k jeho provedení, t. j. vyhláškou č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, a v důsledku toho i do rozporu s §2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava), čl. 2 odst. 3. a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatel dále uvádí, že vyhláška č. 23 stanoví činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek v obci, čas, ve kterém lze tyto činnosti vykonávat, avšak neurčuje, na kterých místech v obci lze tyto činnosti vykonávat, případně na kterých jsou zakázány. Tím není splněna podmínka ustanovení §17 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, podle kterého může obec vyhláškou vydanou v samostatné působnosti stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech jsou takové činnosti zakázány. Pokud se časově omezený zákaz činností stanovených obecně závaznou vyhláškou vztahuje na celé území obce (města), je třeba i tuto skutečnost do vyhlášky uvést. Městské zastupitelstvo města Bíliny na zasedání dne 16. 12. 1999 rozhodlo, že vyhlášku č. 23 ponechává v platnosti. Následně pak podal přednosta Okresního úřadu Teplice návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy a §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud seznámil město Bílinu s návrhem přednosty okresního úřadu na zrušení vyhlášky č. 23 a požádal ho o vyjádření. Starosta města Bíliny ve svém vyjádření ze dne 31. 1. 2001 uvedl, že smyslem vyhlášky č. 23 není omezení prodeje pyrotechnických výrobků při výkonu podnikatelské činnosti, ale zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku ve městě s tím, že ochrana života a zdraví má společensky nepoměrně hlubší význam než ochrana volného trhu. Podle ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je Ústavní soud povinen zjišťovat, zda byl napadený právní předpis přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Z usnesení z 23. schůze Městské rady v Bílině, konané dne 14. 11. 1996, podepsaného starostou a zástupcem starosty, jakož i z vyhlášky č. 23 Ústavní soud zjistil, že vyhláška č. 23 byla přijata na zasedání Městské rady v Bílině dne 14. 11. 1996, na němž bylo přítomno 9 členů z celkového počtu 9 členů, a to všemi hlasy přítomných členů a dále byla schválena městským zastupitelstvem na 6. veřejném zasedání konaném dne 21. 11. 1996, na němž bylo přítomno 22 členů z celkového počtu 30 členů. Hlasování se zúčastnilo přítomných 22 členů, pro bylo 20 členů, jeden člen byl proti a jeden člen se zdržel hlasování. Vyhláška č. 23 byla vyhlášena vyvěšením na úřední desce města Bíliny dne 15. 11. 1996. Vzhledem k ustanovení §16 odst. 4 věty druhé zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, nabyla vyhláška č. 23 platnosti a účinnosti dnem vyhlášení, t. j. 15. 11. 1996. Lze tedy uzavřít, že napadená obecně závazná vyhláška byla přijata a vydána ústavně předepsaným způsobem. Projednávaná právní problematika i všechny skutkové okolnosti případu byly dostatečně zřejmé z listinných podkladů a protože se od ústního jednání nedalo očekávat další objasnění věci, Ústavní soud od ústního jednání se souhlasem obou účastníků ze dne 20. 2. 2001 a 27. 2. 2001 upustil podle §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud vyhlášku č. 23 přezkoumal a dospěl k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s Ústavou. Obdobná problematika byla řešena v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 5/99 (viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, ročník 1999 - III. díl, nález č. 112, C. H. Beck, Praha). Podle názoru Ústavního soudu citovaném v tomto nálezu, oblast úpravy vyhlášky č. 23 (t. j. prodej a používání pyrotechnických předmětů) reguluje dostatečným způsobem již zákon č. 61/1988 Sb. o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení §21 odst. 6 je uvedeno, že "podrobnosti o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi stanoví Český báňský úřad obecně závazným předpisem. Tímto obecně závazným předpisem je vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, která v ustanovení §8 výslovně upravuje prodej a používání pyrotechnických předmětů (např. v uzavřených prostorách, v blízkosti kostelů, nemocnic, dětských zařízení, domovů důchodců škol, ozdravoven a při sportovních akcích). Předmětná vyhláška však v citovaném ustanovení nezmocňuje obce k úpravě dané problematiky formou obecně závazné vyhlášky. Tím, že vyhláška č. 23 daleko překračuje rámec shora citované právní úpravy a zakazuje prodej a používání pyrotechnických předmětů, dostává se do rozporu s citovaným zákonem č. 61/1988 Sb. a vyhláškou č. 174/1992 Sb., tento zákon provádějící, neboť oba tyto právní předpisy úplný zákaz prodeje a používání zábavné pyrotechniky na území celé obce nepředpokládají. Ústavní limity pro vydávání závazně obecných vyhlášek obcí v jejich samostatné působnosti určuje čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle něhož "zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky". Působnost obcí v tomto směru, v době vydání vyhlášky, vyplývala z ustanovení §13 odst. 2, §14 odst. 1 písm. i) a §16 odst. 2 již zrušeného zákona č. 367/1990 Sb., o obcích. S vědomím, že napadená vyhláška byla schválena ještě za účinnosti citovaného zákona o obcích, Ústavní soud posuzoval vyhlášku č. 23 i z hlediska ustanovení §10 a §35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, který nabyl účinnosti dne 12. 11. 2000. Z ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích vyplývá, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 písm. i) tohoto zákona do samostatné působnosti obce patří zejména vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech patřících do samostatné působnosti. Podle ustanovení §16 odst. 2 citovaného zákona, obecně závazné vyhlášky proto musí být v souladu se zákony a s obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní správy k jejich provedení. Podle §35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, se obec při výkonu samostatné působnosti řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Ve smyslu ustanovení §10 písm. b) tohoto zákona pak obec může povinnosti ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány. Obecně závazné vyhlášky obcí jsou formou normotvorby subjektů územní samosprávy a v rámci hierarchie právních předpisů podle jejich právní síly musí být v souladu se zákony a právními předpisy vydanými k jejich provedení. Zákonné úpravy (a k nim vydané prováděcí předpisy) mají proto také vždy přednost: pokud zákon přijme pro vymezenou oblast určitá pravidla (a v tom není v zásadě omezen), nemůže subjekt územní samosprávy postupovat při normotvorbě ve svém územním obvodu contra legem. Obecně závazné vyhlášky nemohou upravovat věci, které jsou vyhrazeny pouze zákonu (viz Správní právo - Obecná část, 4. změněné a doplněné vydání, str. 51, Dušan Hendrych a kol., C. H. Beck, Praha, 2001). Ústavní soud konstatuje, že vyhláška č. 23 byla v době svého vydání i v rozporu s ustanovením §17 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, když neuvádí místo či místa, na která se zákaz prodeje a používání pyrotechnických předmětů vztahuje. Podmínka určení místa při omezení či zakázání určitých činností je zachována i v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, a to konkrétně v ustanovení §10 písm. b). Vzhledem k neurčitosti označení místa je tak vyhláška č. 23 v rozporu s principem právní jistoty, z něhož pro všechny obecně závazné předpisy plyne požadavek, tyto formulovat pojmově přesně, jasně a srozumitelně. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud vyhlášku města Bíliny č. 23, ze dne 14. 11. 1996, pro rozpor s čl. 104 odst. 3 Ústavy a pro rozpor se zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce nálezů, zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 12. 6. 2001