ECLI:CZ:US:2001:Pl.US.6.01
sp. zn. Pl. ÚS 6/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Jiřího Malenovského o návrhu Ú., na zrušení čl. II odst. 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 14/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb., a vyhlášky č. 175/1995 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 6. února 2001 návrh na zrušení čl. II odst. 2 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 14/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb., a vyhlášky č. 175/1995 Sb.
Namítl, že přednemocniční neodkladnou péči tak, jak je definována ve vyhlášce č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů, může zabezpečovat výhradně zdravotnické zařízení, které je zřizováno státem, a Ú., které by mělo být zřízeno hl.m., by bylo zcela nepochybně nestátním zdravotnickým zařízením, jež by v souladu se zákonem č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, nebylo oprávněno tento druh zdravotní péče vykonávat. Uvedl dále, že zatímco Ú., zřízené Ministerstvem zdravotnictví má územní působnost vztahující se nejen na území P., ale i celého Středočeského kraje, předpokládané středisko zřizované hl.m. by mělo působnost jen na území P., v souladu se zákonem č. 131/2000 Sb., o hl.m. V tomto případě tedy nebyly zabezpečeny svěřené úkoly v celém Středočeském kraji a ústavně zaručená základní práva občanů na území tohoto kraje by byla ohrožena. Uzavřel, že novela uvedené vyhlášky způsobí zhoršení podmínek v poskytování přednemocniční neodkladné péče občanů na území Středočeského kraje.
Ústavní soud zjistil ze Sbírky zákonů, že vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 14/2001 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb., a vyhlášky č. 175/1995 Sb., byla vyhlášena 11. ledna 2001 a toho dne podle svého čl. III nabyla účinnosti.
Napadené ustanovení vyhlášky zní takto:
čl.II
Přechodné ustanovení
(2) Působnost střediska zřízeného Ministerstvem zdravotnictví podle dosavadních právních předpisů vykonávanou pro Středočeský kraj ode dne jeho zániku vykonává středisko zřízené hl.m., a to do doby zřízení střediska pro Středočeský kraj podle §3 odst. 1 písm. a).
Ustanovení §3 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění pozdějších předpisů, včetně poznámek pod čarou zní:
" ( 1) Síť zdravotnické záchranné služby tvoří
a) územní střediska záchranné služby se sídlem v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Liberci, Plzni, Českých Budějovicích, Jihlavě, Brně, Olomouci a Ostravě a územní střediska pro Středočeský kraj, Karlovarský kraj, Pardubický kraj a Zlínský kraj 1a) v místech sídla hasičského záchranného sboru kraje, 1 b) zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví, a územní středisko záchranné služby se sídlem v Praze, zřizované hlavním městem Prahou, (dále jen "územní střediska"),
----------------------------------------------------------------------
1a) Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
1b) §2 odst. 2 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky.
§5 odst. 1 zákona č. 239/2000 Sb. "
Navrhovatel sice nazval své podání ústavní stížnost, jak je zřejmo z jeho obsahu, podle nějž je Ústavní soud posuzoval v souladu s §41 odst. 2 občanského soudního řádu použitého přiměřeně podle §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, však nejde o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nýbrž o návrh, který je také takto ve svém petitu výslovně formulován, na zrušení ustanovení jiného právního předpisu, vyhlášky ministerstva, podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy a §64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. I když se v napadeném ustanovení výslovně a jmenovitě o navrhovateli hovoří a reguluje se jím jeho právní pozice, nejde o individuální akt aplikace práva ( rozhodnutí, opatření, jiný zásah), jímž by orgán veřejné moci porušil stěžovatelova základní práva zaručená ústavními zákony a mezinárodními smlouvami o lidských právech, avšak o obecně závazný právní předpis, a to nejen jeho formou, ale i obsahem.
Podle §64 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat
a) vláda,
b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,
c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti,
d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 tohoto zákona,
e) zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku,
f) Veřejný ochránce práv a
f) [správně g)] ministr vnitra, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu hl.m.
a nařízení okresního úřadu.
Navrhovatel by mohl navrhnout zrušení právního předpisu jedině tak, že by tento návrh podal spolu s ústavní stížností. To se však nestalo a z toho důvodu jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z této příčiny senát bez ústního jednání v nepřítomnosti účastníků jednomyslně návrh odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. února 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu