ECLI:CZ:US:2002:1.US.16.01
sp. zn. I. ÚS 16/01
Usnesení
I. ÚS 16/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 483/2000, rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 6 C 718/99, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 28 Co 79/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 8. 1. 2001 se stěžovatelka s odvoláním na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1, č. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 483/2000, rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 6 C 718/99, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2000, sp. zn. 28 Co 79/2000. Citovaným rozsudkem okresního soudu bylo rozvedeno manželství mezi stěžovatelkou (odpůrkyní) a J. P. (navrhovatelem). Krajský soud po odvolání stěžovatelky napadené rozhodnutí potvrdil. V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména uvedla, že v daném soudním řízení nerespektoval Krajský soud v Praze ustanovení občanského soudního řádu o účinnosti vypovězení plné moci, o doručování a o běhu lhůt k podání opravného prostředku. Přestože měl podle jejího názoru odvolání J. P. odmítnout jako opožděné, neučinil tak a zrušil svým usnesením rozsudek, který již byl pravomocný.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené na ústavní stížnost. Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
V ústavní stížnosti sama stěžovatelka uvádí, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 483/2000, který jako poslední zákonný prostředek k ochraně jejího práva napadá a požaduje zrušit, nabyl právní moci dne 8. 11. 2000. Podle výše citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu je však pro počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti rozhodující den doručení tohoto rozhodnutí a nikoliv den nabytí právní moci. Ústavní soud si proto vyžádal zaslání spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 6 C 718/99, kde kontrolou doručenek zjistil, že předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 7. 11. 2000. O tom ostatně svědčí i kopie tohoto rozhodnutí, opatřená razítkem advokáta JUDr. J. S. s datem doručení 7. 11. 2000, zaslaná stěžovatelkou jako příloha k ústavní stížnosti. Od tohoto data je tedy nutno počítat 60 denní procesněprávní lhůtu, do které je třeba započítat již i den doručení napadeného rozhodnutí (srov. ust. §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - "lhůta počíná dnem doručení..."). Poslední den 60 denní lhůty pro podání ústavní stížnosti tak připadl v daném případě na pátek 5. 1. 2001. Jelikož ústavní stížnost stěžovatelky byla podána k poštovní přepravě (resp. faxem) v pondělí 8. 1. 2001 (tímto dnem je ostatně i datována), stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě.
Protože kogentní ustanovení §72 odst. 2 zákona neumožňuje promeškání této lhůty prominout, nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 30. dubna 2002
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu