ECLI:CZ:US:2002:1.US.312.02
sp. zn. I. ÚS 312/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne o návrhu J. H., zastoupeného JUDr. I. H., na odklad vykonatelnosti peněžitého trestu" uloženého rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 8. 2001, č.j. 3 T 289/2000-646, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2002, č.j. 11 To 459/2001-681, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem uznal Okresní soud v Benešově navrhovatele vinným trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 trestního zákona. Za uvedenou trestnou činnost byl navrhovatel mimo jiné odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 100 000,- Kč, a pro případ nezaplacení byl stanoven nahradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců.
V záhlaví citovaném usnesení Krajský soud v Praze rozsudek Okresního soudu v Benešově potvrdil. Zrušil pouze výrok, jímž byla podle §59 odst. 2 trestního zákona stěžovateli uložena povinnost nahradit během zkušební doby škodu subjektům z části blíže neurčeným a z části těm, u nichž vzniklá škoda přímo nevyplývá z trestné činnosti stěžovatele. Toto omezení vyjádřil tak, že se stěžovateli ukládá podle jeho sil nahradit způsobenou škodu firmě E. D. jako zástupci firmy URW.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že peněžitý trest měl zaplatit ve dvou splátkách. První splátku se mu prý podařilo zaplatit "díky tomu, že se zadlužil". Druhou splátku peněžitého trestu však nemá z čeho zaplatit. V dané lhůtě se mu nepodařilo peníze obstarat a bude muset nastoupit výkon náhradního trestu. Zaplacení peněžitého trestu - jak stěžovatel uvádí - sice není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, ale nesporně bude mít negativní vliv na něj i na jeho rodinu; soudy mu totiž uložily vysoký peněžitý trest, aniž by prý byly zkoumaly jeho majetkové a výdělkové poměry.
Stěžovatel proto navrhl - ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu - aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí do doby než bude ve věci rozhodnuto Nejvyšším soudem ČR, ke kterému prý podal dovolání.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Z ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, plyne, že ústavní stížnost může fyzická nebo právnická osoba podat pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, jestliže tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy .
S ohledem na ustanovení §82 zákona o Ústavním soudu (arg. a contrario) je zřejmé, že Ústavní soud nemůže v oblasti ústavních stížností vydávat jiná rozhodnutí než předpokládá citované ustanovení, jež rozhodovací pravomoc Ústavního soudu formuluje taxativně. Ústavní soud může napadené rozhodnutí jen zrušit nebo ústavní stížnost zamítnout. O odkložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí není Ústavní soud oprávněn rozhodovat samostatným rozhodnutím, leč pouze v souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí má akcesorickou povahu a lze jej podat pouze ve spojení s ústavní stížností (srovnej např. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář 1. vydání Praha, C.H.Beck 2001, str. 372). Dovolává-li se stěžovatel postupu podle §79 odst. 1 citovaného zákona, nezbývá než konstatovat, že - vzhledem k uvedeným důvodům - situace předpokládaná tímto ustanovení v souzené věci nenastala.
Proto Ústavní soud návrh odmítl, neboť k jeho projednání není příslušný [ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj