ECLI:CZ:US:2002:1.US.331.02
sp. zn. I. ÚS 331/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti V. Č. - Č., zastoupené Mgr. Ing. J. Š., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. března 2002, čj. 23 Co 63/2002 - 63, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
V. Č. (dále též stěžovatelka) se svým návrhem domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 5. 3. 2002, čj. 23 Co 63/2002 - 63, kterým bylo připuštěno zpětvzetí žaloby, rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno. Zároveň byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci Z. K. náklady řízení před soudem prvního stupně, k rukám jeho advokátky, jejíž adresu opravil soud opravným usnesením ze dne 3. května 2002, čj. 23 Co 63/2002 - 68.
Podle tvrzení stěžovatelky bylo předmětným rozhodnutím porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). K porušení tohoto práva mělo dojít nesprávným posouzením celého případu a nepřipuštěním provedení důkazu, stěžovatelkou řádně navrženého. Současně bylo porušeno právo stěžovatelky podnikat podle čl. 26 Listiny, neboť podle právního názoru odvolacího soudu by nebylo možné doručit zaměstnanci žádný dokument, včetně výpovědi. Bez toho by nebylo možné podnikat. Omezení předmětného práva spatřuje stěžovatelka i v tom, že jí byla uložena povinnost uhradit náklady právního zástupce žalobce Z. K., přestože se žádné chyby nedopustila. Uvedla, že zápočtový list Z. K. řádně doručila do vlastních rukou. Ten přesto podal žalobu na vydání zápočtového listu s tvrzením, že zásilka obsahovala jiný dokument. Soud prvního stupně žalobě vyhověl. Poté stěžovatelka podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a zároveň zaslala právní zástupkyni Z. K. opis zápočtového listu. Nato vzal Z. K. žalobu zpět, řízení bylo odvolacím soudem zastaveno a stěžovatelce byla uložena povinnost nahradit Z. K. náklady řízení. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že přesto, že předložila veškeré důkazy o splnění své povinnosti doručit řádně zápočtový list a nemohlo tudíž dojít k tomu, že by byl doručen jiný dokument, soud prvního stupně se přiklonil k tvrzení žalobce Z. K.. Z uvedených důvodů se navrhovatelka cítí být zkrácena na svých právech a navrhla, aby Ústavní soud uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze zrušil.
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, čj. 19 C 59/2001 - 40, uložil stěžovatelce povinnost vydat žalobci potvrzení o zaměstnání do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit žalobci náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že zápočtový list byl žalobci řádně zaslán, což je doloženo doručenkou jím podepsanou. Ještě před zahájením jednání před odvolacím soudem vzal žalobce se souhlasem stěžovatelky žalobu zpět. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť v jeho postupu a rozhodnutí neshledal žádné pochybení a žalobu uznal za důvodně podanou. Žaloba byla vzata zpět na základě chování žalované, která dodatečně zápočtový list žalobci poslala. Podle závěru odvolacího soudu nebylo přesvědčivě prokázáno, že by stěžovatelka originál zápočtového listu žalobci skutečně v únoru r. 2001 zaslala. Důkazní břemeno bylo na stěžovatelce a soud prvního stupně nepochybil v závěru, že žalovaná své tvrzení o obsahu předmětné zásilky neprokázala. Skutečnost, že zásilka byla přijata, sama o sobě neprokazuje, že skutečně obsahovala konkrétní písemnost, pokud na doručence či obálce nebyl uveden výčet doručovaných písemností. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce dne 23. 2. 2001 převzal doporučenou zásilku zaslanou stěžovatelkou, která obsahovala doklad ohledně daně z příjmu žalobce za rok 2000. Odvolací soud rovněž náležitě odůvodnil i navrhovatelkou vytýkané nepřipuštění listinného důkazu, který byl ne zcela jednoznačně navržen až v samotném závěru řízení před soudem prvního stupně, aniž by byl žalovanou tehdy předložen. Kromě toho tato listina, předložená odvolacímu soudu společně s odvoláním, neprokazuje, podle závěru odvolacího soudu, co bylo obsahem sporné zásilky. Navíc je tvrzeno její odeslání dne 21. 2. 2001, zatímco podle podacího lístku byla skutečná zásilka odeslána již 20. 2. 2001 z pošty Kladno 1 a zmíněného dne 21. 2. 2001 byla již uložena na poště.
Po přezkoumání ústavní stížnosti i usnesení odvolacího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky není přípustná. Podle §75 odst. 1 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon), ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V občanském soudním řízení, ve kterém byl vydán napadený rozsudek odvolacího soudu, je dovolání takovým posledním procesním prostředkem, který je účastník povinen vyčerpat, pokud je přípustné. Podle §239 odst. l písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno. V dané věci se jedná právě o takové usnesení odvolacího soudu, proti kterému ovšem stěžovatelka dovolání nepodala. Nevyčerpala tedy všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, proto soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení návrh ústavní stížnosti odmítl, jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2002 JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu