ECLI:CZ:US:2002:1.US.355.02
sp. zn. I. ÚS 355/02
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Františkem Duchoněm ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. I. J., advokátkou, proti oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 298/2002 -OOD - SPZ, o zamítnutí podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 20. 2. 2000 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 12 To 1/2000, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 8 T 135/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
J. M. (dále jen stěžovatel) byl uznán rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 8 T 135/97, vinným ze spáchání dvou samostatných pokračujících trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona a odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Pro výkon uloženého trestu byl zařazen podle §39a odst. 3 tr. zákona do věznice s dozorem. Současně byl stěžovateli (v původním řízení obžalovanému) uložen trest zákazu činnosti podle §49 odst. 1 tr. zákona na dobu sedmi let, spočívající v zákazu koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej tohoto zboží, zprostředkovatelské činnosti a výkonu zaměstnání, povolání a funkce, spojené s hmotnou odpovědností za svěřený majetek.
Proti rozsudku Krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítal, že skutek se sice stal, ale není trestným činem. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o podaném opravném prostředku dne 8. 2. 2000, sp. zn. 12 To 1/2000, a odvolání stěžovatele podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
V návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dne 20. 2. 2000 na Ministerstvo spravedlnosti ČR proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 8 T 135/97, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 12 To 1/2000, podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu §266 tr. řádu.
Po přezkoumání spisového materiálu Ministerstvo spravedlnosti ČR nezjistilo důvody k podání stížnosti pro porušení zákona podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu a tuto skutečnost oznámilo stěžovateli písemným sdělením ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 298/2002-OOD-SPZ.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ČR dne 19. 6. 2002 brojí stěžovatel proti oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 8. 4. 2002, sp. zn. 298/2002-OOD-SPZ, kterým byl zamítnut jeho podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 20. 2. 2000, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 8 T 135/97, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 12 To 1/2000. Jak stěžovatel dále uvádí, jeho ústavní stížnost směřuje jednak proti formálnímu postupu ministerstva spravedlnosti a současně také proti postupu orgánů činných v trestním řízení, neboť v jejich postupu spatřuje porušení základního práva, a to práva na spravedlivý proces.
Ještě předtím než se může Ústavní soud zabývat materiální stránkou věci je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti.
Podle §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též zákon), musí být fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, kterému udělí plnou moc v souladu s §31 zákona. O této povinnosti poučil Ústavní soud stěžovatele, kterému opatřením České advokátní komory ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 04-3546/02, byl určen advokát podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.
Mimo výše uvedené povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem zakotvené v §30 zákona je další procesní podmínka pro podání ústavní stížnosti stanovena v §72 odst. 2 citovaného zákona. Podle tohoto ustanovení je možné podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Zákonem stanovená lhůta 60 dnů je lhůtou procesně právní, její nedodržení nemůže Ústavní soud prominout, neboť se jedná o lhůtu kogentní.
Další podmínkou podání ústavní stížnosti je nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které stěžovateli zákon poskytuje k ochraně jeho práva (§75 odst. 1 zákona).
Takovým posledním prostředkem je v dané věci odvolání, nikoli tedy podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který může podat u Nejvyššího soudu ČR pouze ministr spravedlnosti v případě, že pravomocným rozhodnutím soudu byl porušen zákon nebo toto rozhodnutí bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení (§266 tr. řádu).
Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není opravným prostředkem, ale pouze informací směřující k ministru spravedlnosti, tedy k subjektu, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn. Tento subjekt není povinen podnět akceptovat, tedy záleží na jeho posouzení, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch odsouzeného.
V předmětné věci Ústavní soud zjistil, že usnesení Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, bylo stěžovateli doručeno dne 3. 3. 2000. Ústavní stížnost stěžovatel podal dne 18. 6. 2002, tedy až po doručení oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR o neodůvodněnosti jeho podnětu.
Posledním prostředkem ochrany práv stěžovatele bylo tedy jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 8 T 135/97, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. 12 To 1/2000. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli dne 3. 3. 2000. Vzhledem k uvedeným zjištěním je ústavní stížnost, podaná k poštovní přepravě dne 18. 6. 2000, podána zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty stanovené v §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Proto soudce zpravodaj návrh ústavní stížnosti usnesením mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. října 2002
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu ČR