ECLI:CZ:US:2002:1.US.446.01
sp. zn. I. ÚS 446/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) B. M., 2) I. M. a 3) V. M., všech zastoupených JUDr. L. C., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2001, čj. 28 Ca 155/2000 - 29, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností napadli stěžovatelé v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Klatovech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 4. 2000, čj. PÚ 6031/92/3, 6498/92, v němž správní orgán rozhodl podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že se nevydávají do vlastnictví I. M. id. 1/2, B. M. id. 1/4, V. M. id. 1/4 nemovitostí v PK: díl "a" o výměře 0,4068 ha, parc. díl "a1" o výměře 0,1232 ha, parc. díl "b" o výměře 0,0010 ha, z p. celkem 0,5310 a parc. díl "e" o výměře 0,0231, vše v katastrálním území H., obec H. Dále rozhodl, že za nevydávané nemovitosti nepřísluší náhrada.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti v podstatě opakují argumentaci uplatněnou v opravném prostředku proti rozhodnutí okresního pozemkového úřadu, kterou se Městský soud v Praze v rámci přezkumného řízení ve svém rozhodnutí zabýval a náležitě se s ní vypořádal. Mají za to, že Městský soud v Praze pochybil při právním hodnocení věci, když se ztotožnil s rozhodnutím správního orgánu, že v řízení nebyly prokázány nápadně nevýhodné podmínky při uzavírání kupních smluv, na jejímž základě přešly nemovitosti právního předchůdce stěžovatelů na stát. Jsou toho názoru, že předmětné pozemky nebyly vyvlastňovány, nýbrž byly protiprávně a bez souhlasu původního vlastníka zastavěny, a teprve poté byl vlastník nátlakem a tíživými okolnostmi donucen pozemky prodat, nadto bez vyplacení kupní ceny. Stěžovatelé se domnívají, že napadeným rozsudkem byl porušen článek 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 90 Ústavy ČR, jakož i článek 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména tím, že Městský soud v Praze provedl dokazování a výklad zákona č. 229/1991 Sb. v extrémním rozporu s ustanovením §132 o. s. ř.
Ústavní soud musí nejprve konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ústavní soud se ve svém rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelů zaměřil na ústavněprávní stránku věci, tedy na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2001, čj. 28 Ca 155/2000 - 29, a na otázku, zda byla porušena práva stěžovatelů ve smyslu Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu spisu Okresního úřadu v Klatovech, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ 6031/92/3, 6498/92, Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze na základě podaného opravného prostředku přezkoumal podle ustanovení §250q odst. 2 o. s. ř., §250l odst. 2 o. s. ř. a §9 odst. 4 zákona o půdě zákonnost napadeného rozhodnutí Okresního úřadu v Klatovech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 4. 2000, čj. PÚ 6031/92/3, 6498/92, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že opravný prostředek není opodstatněný. Vycházel ze zjištění správního orgánu, že právní předchůdce oprávněných osob, J. M., uzavřel dne 24. 10. 1957 kupní smlouvu, kterou prodal čs. státu - Ministerstvu národní obrany, zastoupenému Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správou v Plzni, pozemek v H. o výměře 10 m2 za smluvenou kupní cenu, která měla být prodávajícímu proplacena v hotovosti, podle tehdy platných předpisů do třiceti dnů od schválení smlouvy Velitelstvím 1. vojenského okruhu, což se uskutečnilo dne 11. 11. 1957. Dne 15. 12. 1957 J. M. uzavřel další kupní smlouvu, vedenou pod č. d. 263/58, kterou čs. státu - Místnímu národnímu výboru v H. prodal pro uskutečnění investiční bytové výstavby části pozemků, uvedené stejně jako ve smlouvě ze dne 24. 10. 1957 v geometrickém plánu, a to část pozemku - role - označená písmenem - a - ve výměře 4 068 m2, část pozemku - role - označená písmenem - a1 - ve výměře 1 232 m2, část pozemku - role - označená písmenem - c - ve výměře 321 m2, za smluvenou kupní cenu, která měla být prodávajícímu proplacena podle tehdy platných předpisů do třiceti dnů ode dne schválení smlouvy na bezúročný účet u S. Ke schválení smlouvy došlo odborem pro místní hospodářství rady Okresního národního výboru v H. dne 15. 12. 1957. Ve schvalovací doložce bylo uvedeno, že na pozemcích již byla provedena bytová výstavba rodinných domků a že při uzavření smlouvy byly splněny podmínky pro vyvlastnění pozemků.
Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí zaujal stanovisko, že na pozemky PK díl "a", díl "a1" a díl "b", které byly předmětem kupní smlouvy ze dne 15. 12. 1957, kde byla v době uzavření kupní smlouvy provedena bytová výstavba rodinných domků, nedopadá zákon o půdě, a pozemkový úřad proto nemohl postupem podle zákona o půdě tyto pozemky vydat. Pro případ, že by pozemek dle PK díl "e" v době uzavření kupní smlouvy ze dne 24. 10. 1957 zastavěn nebyl, a na restituci tohoto pozemku by zákon o půdě dopadal, Městský soud v Praze dodal, že by nebyly splněny podmínky ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě a nebyl by dán restituční titul. Poukázal na závěr znaleckého posudku ing. V. ze dne 23. 12. 1999, ze kterého vyplývá, že kupní ceny byly v obou kupních smlouvách stanoveny na základě tehdy platných cenových předpisů a ve správné výši. Nejednalo by se tedy o kupní smlouvy uzavřené za nápadně nevýhodných podmínek. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že v této souvislosti je proto nerozhodné, zda kupní smlouva byla uzavřena v tísni, neboť obě podmínky stanovené v ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě musí být splněny současně. Městský soud v Praze v rámci přezkumného řízení vyslovil, že pozemky, na něž byl oprávněnými osobami uplatněn nárok podle zákona o půdě, nebyly ke dni odnětí vlastnického práva půdou ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 zákona o půdě, rozhodnutí správního orgánu ze dne 14. 4. 2000 bylo vydáno v souladu se zákonem, proto je jako věcně správné potvrdil.
Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2001, čj. 28 Ca 155/2000 - 29, dospěl k závěru, že soud, který přezkoumával rozhodnutí správního orgánu, postupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Svůj postup řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvodu učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Má za to, že skutková zjištění v předmětné věci jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. Ústavní soud zaujal shodné stanovisko, které vyslovil ve svém rozhodnutí Městský soud v Praze, že pro použití ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, jako převzetí nemovitosti bez právního důvodu, v tomto případě nebyly důvody, když mezi původním vlastníkem a čs. státem byly uzavřeny kupní smlouvy a na tento případ zákon pamatuje zvláštním ustanovením vymezeným v §6 odst. 1 písm. k).
Ústavní soud proto shodně s názorem Městského soudu v Praze musel konstatovat, že pokud byla namítána absolutní neplatnost obou kupních smluv, příslušným k projednávání je obecný soud, u kterého by musela být podána příslušná žaloba. Poněvadž nebylo shledáno porušení ve stížnosti namítaných ústavních práv, Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.
Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tímto usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu