ECLI:CZ:US:2002:1.US.455.02
sp. zn. I. ÚS 455/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. K., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 5 C 65/96 (stěžovatelem chybně označený 5 C 656/96), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o určení neplatnosti kupní smlouvy o prodeji nemovitostí v k.ú T., obec Praha 8. Tvrdí, že soudkyně v jeho právní věci uvedla nepravdivé údaje, že v předmětném spise chybí důkazní materiál, který stěžovatel údajně předložil při soudním jednání a že zde zejména chybí plná moc k prodeji jeho dědictví.
Proto navrhuje, aby byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 5 C 65/96 (stěžovatelem chybně označený 5 C 656/96), zrušen.
Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, že návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V souzené věci Ústavní soud shledal, že stěžovatel podal proti citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 odvolání, jež Městský soud v Praze posoudil jako opožděné. Proto jej - dle mínění Ústavního soudu zcela v souladu s obsahem předmětného soudního spisu - usnesením ze dne 2. 6. 1999, č.j. 23 Co 196/99-74, odmítl. Je tedy zřejmé, že stěžovatel svým opožděným odvoláním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nevyčerpal.
Ústavní soud - s ohledem na ustálenou judikaturu - v dané věci podpůrně připomíná, že "Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Českké republiky, §82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu], k této nápravě nemůže však dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje" (srovnej např. usnesení sp. zn. VI. ÚS 219/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, 1996, díl II., str. 563 a násl.). Je tedy zjevné, že stěžovatel poslední prostředek k ochraně svého práva - usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1999, č.j. 23 Co 196/99-74 - v ústavní stížnosti nenapadl.
Ostatně pro úplnost lze konstatovat, že - nehledě na důvody právě uvedené - by byla ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 11. 1998 i proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1999 opožděná.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z předmětného spisu je patrno, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 byl právnímu zástupci stěžovatele JUDr. A. Z. doručen dne 15. 1. 1999 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 1999, č.j. 23 Co 196/99-74, bylo témuž právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 17. 6. 1999. Od tohoto dne do podání ústavní stížnosti k poštovní přepravě dne 17. 7. 2002, tedy zjevně uplynula delší doba, než kterou připouští zákon.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj