ECLI:CZ:US:2002:1.US.474.02
sp. zn. I. ÚS 474/02
Usnesení
I. ÚS 474/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 15 Co 110/2000, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 1999, sp. zn. 49 C 78/91, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 29. 7. 2002 ústavní stížnost, směřující s odvoláním na tvrzené porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod proti výše citovaným rozsudkům. Předmětný návrh však postrádal základní formální a obsahové náležitosti, kladené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústavní stížnost. Ústavní soud proto stěžovatelku podrobně o veškerých nutných náležitostech ústavní stížnosti poučil a vyzval ji, aby ve stanovené lhůtě nedostatky svého návrhu odstranila.
Doporučený dopis ze dne 22. 8. 2002, obsahující uvedené poučení a výzvu, aby nedostatky návrhu odstranila ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho doručení, převzala stěžovatelka dle doručenky dne 3. 9. 2002, do dnešního dne však vady jejího návrhu odstraněny nebyly. Stěžovatelka sice podáním z téhož dne požádala, aby jí bylo sděleno, které nedostatky má její původní návrh, to by však podle Ústavního soudu bylo nadbytečné. Její poukaz na údajnou "nejasnost" poučení, jaké formální náležitosti má návrh na zahájení řízení obsahovat, neobstojí. I člověk práva zcela neznalý, což stěžovatelka - jak vyplynulo z obsahu jejího podání - zřejmě není, musí po přečtení podrobného a přehledného poučení přinejmenším pochopit, že účastník řízení před Ústavním soudem musí být zejména zastoupen advokátem. Tento požadavek, obsažený v poučení, které stěžovatelka převzala, snad již nelze s odvoláním na ust. §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, formulovat jednoznačněji. Opakovat znovu již jednou jasně řečené by znamenalo vycházet vstříc zjevně účelovému přístupu stěžovatelky, která ostatně ani nepožádala o prodloužení stanovené (mimochodem dostatečně dlouhé) lhůty k nápravě vad ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 22. listopadu 2002
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu