ECLI:CZ:US:2002:1.US.491.02
sp. zn. I. ÚS 491/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti T. Č., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.12. 2000, č.j. 18 C 377/98-37, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým Okresní soud v Ostravě v její právní věci proti městu Ostrava - o určení povinnosti zdržet se prodeje obytného domu čp. 1195 na pozemku č. 1717, k.ú. P. - sever, eventuálně o určení neplatnosti kupní smlouvy, návrh zamítl. Současně zamítl i návrh, aby byl žalovaný povinen uzavřít se stěžovatelkou kupní smlouvu o prodeji nemovitostí v katastrálním území P. - sever.
Stěžovatelka tvrdí, že byla porušena její ústavně zaručená základní práva, zejména právo na právní pomoc v řízení před soudem ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na osobní účast v řízení před soudem a právo vyjádřit se k věci a předložit důkazy v řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 listiny. Podle jejího názoru bylo porušeno i právo na spravedlivý proces zejména tím, že předmětem projednávání její žaloby nebyl obsah této žaloby, neboť okresní soud prý rozhodoval "o něčem jiném", tj. o splnění náležitostí kupní smlouvy. Stěžovatelka dále tvrdí, že se proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě odvolala a že současně podala stížnost na podjatost soudkyně tohoto soudu, avšak dosud jí údajně nebylo doručeno "vyjádření" Krajského soudu v Ostravě.
Stěžovatelka Ústavnímu soudu v podstatě navrhuje, aby byl napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 4.12. 2000, č.j. 18 C 377/98- 37, zrušen, neboť žádá o "nový soudní spor v její právní věci na úrovni okresního soudu".
Ústavní soud konstatuje, že ještě před tím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je povinen vždy přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Pouze v případě, jestliže návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat i věcně.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před tím vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V souzené věci Ústavní soud shledal - s ohledem na obsah předmětného soudního spisu - že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ve smyslu citovaného ustanovení, nevyčerpala. Je sice pravdou, že se stěžovatelka proti napadenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě odvolala (č.l. 42) a současně namítla podjatost rozhodující soudkyně, avšak nereagovala již na výzvu soudu, aby námitku podjatosti soudkyně doplnila a konkretizovala. Rovněž ve stanovené lhůtě - vzdor výzvě okresního soudu ze dne 25.4.2001 - nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek z odvolání a proto Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 2.1.2002, č.j. 18 C 377/98-61, odvolací řízení zastavil.
Je tedy zřejmé, že stěžovatelka všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, nevyčerpala. Za těchto okolností se již Ústavní soud jednotlivými námitkami stěžovatelky nezabýval.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2002
JUDr. VojenGüttler
soudce zpravodaj