ECLI:CZ:US:2002:1.US.524.2000
sp. zn. I. ÚS 524/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem JUDr. Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti J. N., zastoupeného JUDr. Z.K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2000, čj. 22 Co 172/2000 - 67, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. srpna 2000 napadl pan J. N. (dále jen "stěžovatel") rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jako soudu odvolacího, ze dne 8. 6. 2000, čj. 22 Co 172/2000 - 67, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 12. 1998, sp. zn. 10 C 199/95, a navrhl zrušení napadeného rozsudku. Svou ústavní stížnost odůvodnil tím, že uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8.
V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že shora uvedený rozsudek odvolacího soudu napadl stěžovatel rovněž dovoláním, podaným u Nejvyššího soudu České republiky, takže bylo nutné vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o tomto dovolání.
Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 10. 10. 2002, čj. 22 Cdo 490/2001 - 82, zrušil jak rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2000, čj. 22 Co 172/2000 -67, tak i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 12. 1998, čj. 10 C 199/95 -43, ve znění opravných usnesení ze dne 29. 10. 1999, čj. 10 C 199/95 - 56, a ze dne 16. 2. 2000, čj. 10 C 199/95 - 61, a věc vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") a předpisy vydané k jeho provedení. Podle §154 OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení a §167 odst. 2 OSŘ stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Z toho vyplývá, že i pro usnesení Ústavního soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
V době rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatele napadený rozsudek odvolacího soudu již neexistuje, protože byl zrušen shora označeným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR. Tím vznikla situace, která činí ústavní stížnost nepřípustnou, protože její předmět zanikl. Ústavní soud nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí napadená ústavní stížností, která byla v mezidobí zrušena k tomu příslušným orgánem veřejné moci.
Na základě shora uvedených skutečností soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2002
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu