ECLI:CZ:US:2002:1.US.524.99
sp. zn. I. ÚS 524/99
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem JUDr. Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatelů J. F. a K. F., obou zastoupených JUDr. V. T., advokátem, proti rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 8. 1999, čj. PÚ/5049/3/92-Bn,S, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou na poště dne 26. října 1999 napadli stěžovatelé rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 8. 1999, čj. PÚ/5049/3/92-Bn,S. Navrhli jeho zrušení s odůvodněním, že jim tímto rozhodnutím uvedený správní orgán odepřel možnost domáhat se jejich práva ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Shora označeným rozhodnutím bylo přerušeno restituční řízení na majetek, v rozhodnutí blíže specifikovaný, ke kterému stěžovatelé uplatnili nárok jako oprávněné osoby ve smyslu §9 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů.
Z vyjádření Okresního úřadu v Písku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 17. 9. 2002, které si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo již zrušeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu - ze dne 19. 2. 2002, čj. 10037/01-5010, které bylo potvrzeno rozhodnutím ministra zemědělství Ing. J. F. ze dne 30. 5. 2002, čj. 13859/2002-1000. Okresní úřad v Písku, okresní pozemkový úřad, ke svému vyjádření obě citovaná rozhodnutí přiložil.
Ustanovení §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") a předpisy vydané k jeho provedení. Podle §154 OSŘ je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Ustanovení §167 odst. 2 OSŘ stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Z toho vyplývá, že i pro usnesení Ústavního soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
V době rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatelů napadené rozhodnutí správního orgánu tedy již neexistuje. Tím vznikla situace, která činí ústavní stížnost nepřípustnou, protože její předmět zanikl. Ústavní soud nemá pravomoc přezkoumávat rozhodnutí napadená ústavní stížností, která byla, v mezidobí v odpovídajícím řízení, zrušena k tomu příslušným orgánem veřejné moci.
Na základě shora uvedených skutečností soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh ústavní stížnosti odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2002
JUDr. František Duchoň
soudce Ústavního soudu