ECLI:CZ:US:2002:1.US.558.99
sp. zn. I. ÚS 558/99
Nález
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 1999, č.j. 31 Ca 130/99-24, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9.
1999, č.j. 31 Ca 130/99-24, se zrušuje.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 9. 1999,
č.j. 31 Ca 130/99-24, zastavil řízení o správní žalobě T. J. (dále
jen "stěžovatel") proti žalovaným Finančnímu ředitelství v Hradci
Králové a Finančnímu úřadu v D. a dále rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění
svého rozhodnutí poukázal krajský soud především na to, že
stěžovatel nesplnil povinnost stanovenou v ustanovení §§2 a 4
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen "zákon č. 549/1991 Sb."), tj. nezaplatil soudní
poplatek ve výši 1.000,- Kč zároveň s podáním žaloby. Krajský soud
proto stěžovatele (žalobce) k zaplacení soudního poplatku písemně
vyzval a současně jej upozornil na to, že řízení bude zastaveno,
jestliže uvedený soudní poplatek do osmi dnů od doručení výzvy
(tj. od 31. 8. 1999) nezaplatí. Stěžovatel však do konce osmidenní
lhůty (tj. do 8. 9. 1999), ani do dne vydání citovaného usnesení)
poplatek nezaplatil, a proto krajský soud musel řízení podle
ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. zastavit.
Proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž v prvé řadě
uvedl, že k podané žalobě (proti žalovaným Finančnímu ředitelství
v Hradci Králové a Finančnímá úřadu v D.) "byly přiloženy
příslušné listiny, avšak nebyl současně s podáním žaloby zaplacený
soudní poplatek". Stěžovatel poukázal na skutečnost, že se mu
z důvodu dovolené nepodařilo soudní poplatek ve lhůtě určené
krajským soudem zaplatit a následně mu bylo dne 28. 9. 1999
citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - o zastavení
řízení - doručeno. Stěžovatel se domnívá, že výzva k zaplacení
soudního poplatku ze dne 27. 8. 1999 byla "nekonkrétní
a zmatečná", neboť touto výzvou nebyl vyzván k zaplacení soudního
poplatku on (jako navrhovatel a účastník řízení), ale jeho právní
zástupce. Stěžovatel poukázal na to, že výzva měla směřovat vůči
jeho osobě, byť byl ze zákona zastoupený advokátem.
Stěžovatel dále uvedl, že při vydání usnesení podle §9 odst.
2) zákona č. 549/1991 Sb. musí být dáno účastníku řízení poučení
o možnosti podat proti usnesení o zastavení řízení odvolání se
lhůtou 15 dnů, ve které je účastníkovi řízení dána (v souladu
s ustanovením §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb.) možnost tento
poplatek zaplatit (poznámka: stěžovatel soudní poplatek ve výši
1000,- Kč neprodleně ještě dne 28. 9. 1999 soudu uhradil
a předložil písemné stanovisko ve věci). Stěžovateli se takového
poučení nedostalo; naopak mu bylo dáno poučení dle §250j o.s.ř.,
že proti rozhodnutí soudu opravný prostředek není přípustný,
i když se takové poučení "váže výhradně podle zákona k rozhodnutí
formou rozsudku". Proto se domnívá, že mu byla rozhodnutím soudu
(učiněném na základě nesprávného zužujícího výkladu ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.) odňata možnost před soudem
jednat. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že byl postupem
krajského soudu omezen a znevýhodněn na svých právech oproti těm
účastníkům řízení, kteří měli možnost v odvolací lhůtě poplatek
zaplatit.
Stěžovatel proto prohlásil, že v řízení před Krajským soudem
v Hradci Králové bylo porušeno jeho základní právo na soudní
ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(dále jen "Listina"), neboť soud v řízení o správní žalobě "nemohl
vydat pro nezaplacení soudního poplatku usnesení o zastavení
řízení bez poučení vztahujícímu se k takovému rozhodnutí, tj.
určení lhůty k nabytí právní moci usnesení a naopak použít poučení
o nepřípustnosti opravného prostředku, které se vztahuje výhradně
k případně vydanému rozsudku, kterým má o žalobě rozhodnout".
Stěžovatel dále tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo podle
čl. 38 odst. 2 Listiny, z něhož lze usoudit, že má právo, aby jeho
věc byla před soudem projednána a aby se k ní mohl vyjádřit.
Stěžovatel konečně uvedl, že takto vydané pravomocné usnesení,
v jehož důsledku se před soudem nemohl bránit proti rozhodnutí
orgánu státní správy, není v souladu s ústavní zásadou, dle níž
obecné soudy jsou povinny poskytovat ochranu právům (čl. 90 al.
1 Ústavy ČR).
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, jímž
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 1999,
č.j. 31 Ca 130/99-24, zruší a prohlásil, že souhlasí s upuštěním
od ústního jednání.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení Krajský soud
v Hradci Králové, který uvedl, že podle ustanovení §2 a §4
zákona č. 549/1991 Sb. byl stěžovatel povinen zaplatit soudní
poplatek současně s podáním návrhu na provedení poplatného úkolu.
Protože tak neučinil, byla výzva k zaplacení soudního poplatku
(současně s upozorněním, že řízení bude zastaveno, jestliže do
osmi dnů od doručení výzvy nezaplatí poplatek ve výši 1000,- Kč)
doručena právnímu zástupci stěžovatele. Krajský soud ve svém
vyjádření dále uvedl, že tento postup byl v souladu s ustanovením
§49 odst. 1 o.s.ř., neboť v souzené věci byla v souladu s výše
uvedenými ustanoveními §§2 a 4 zákona č. 549/1991 Sb. povinnost
uložena stěžovateli přímo [již podáním žaloby - §4 písm. a) a se
stejným datem splatnosti - §7 odst. 1 citovaného zákona] a "výzva
krajského soudu tedy měla charakter pouhého upozornění na
nesplnění povinnosti se současným stanovením náhradní lhůty
k plnění".
Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření závěrem
uvedl, že - přes tento názor - nečiní konečný návrh a rozhodnutí
ponechává na úvaze Ústavního soudu. Krajský soud prohlásil, že
s upuštěním od ústního jednání souhlasí.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje
všechny zákonné náležitosti a že proto nic nebrání projednání
a rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud se již vícekráte ve své rozhodovací praxi (srov.
nález ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. IV. ÚS 238/99, nález ze dne 27.
9. 2000, sp. zn. II. ÚS 177/2000, nález ze dne 27. 9. 2000, sp.
zn. 217/2000, nález ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. II. ÚS 377/2000,
nález ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. I. ÚS 234/99) vyslovil k otázce
doručení výzvy k úhradě soudního poplatku i stěžovateli.
Poplatníkem soudního poplatku ze správní žaloby je v souladu
s ustanovením §2 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb. stěžovatel, jemuž
poplatková povinnost vzniká podáním žaloby (§4 cit. zákona)
a soudní poplatek je splatný v týž okamžik (7 odst. 1 cit.
zákona). Z toho vyplývá, že zaplacení soudního poplatku je úkon,
který musí, resp. by měl stěžovatel vykonat osobně. Ústavní soud
již dříve uvedl (In: nález IV. ÚS 238/99), že za ústavně konformní
považuje názor obecného soudu publikovaný v Bulletinu advokacie č.
8/1988 (poznámka: správně č. 9/1998), str. 68 - 69, podle něhož se
ustanovení §49 odst. 1 věta druhá o.s.ř. (ve znění platném v době
vydání ústavní stížností napadeného usnesení, podle něhož má-li
účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen
zástupci, ale i jemu) vztahuje i na výzvu k zaplacení soudního
poplatku. Tuto výzvu je proto třeba doručit nejen právnímu
zástupci, ale i účastníku (stěžovateli) samému. Krajský soud
v Hradci Králové se proto dopustil chyby, jestliže výzvu
k zaplacení soudního poplatku nedoručil také stěžovateli, ale
pouze jeho právnímu zástupci, neboť se jednalo o situaci, kdy měl
stěžovatel v řízení něco vykonat sám.
Stejně jako ve svých dřívějších (výše uvedených) rozhodnutích
se Ústavní soud domnívá, že porušení ustanovení §49 odst. 1
o.s.ř. (ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí), jež
vedlo v souzené věci k zastavení řízení o správní žalobě Krajským
soudem v Hradci Králové, se v konečném důsledku projevilo v zásahu
do ústavně zaručeného základního práva stěžovatele domáhat se
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a v porušení čl. 90 Ústavy
ČR, podle něhož jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem
stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům.
Proto Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 1999, č.j. 31 Ca
130/99-24, zrušil.
Za tohoto stavu se již Ústavní soud nezabýval dalšími
v ústavní stížnosti uvedenými tvrzeními, neboť by to bylo
nadbytečné.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 18. dubna 2002