ECLI:CZ:US:2002:1.US.569.01
sp. zn. I. ÚS 569/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. M. G., zastoupené Mgr. V. V., advokátem, proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 19/2001/LPO, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, i jemu předcházející rozhodnutí Okresního úřadu Uherské Hradiště, ve věci rozhodnutí o platnosti osvědčení o státním občanství. Domnívá se, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Ústavy ČR. Navrhla pak, aby Ústavní soud vydal nález, kterým obě napadená rozhodnutí zruší.
Soudce zpravodaj před meritorním projednáním návrhu nejdříve ústavní stížnost posuzoval z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj ho mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně práva (§75 odst. 1 citovaného zákona).
Soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatelka napadla prvoinstanční i druhoinstanční pravomocné rozhodnutí správního úřadu o odvolání. Listina základních práv a svobod v čl. 36 odst. 2 stanoví, že ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak, tj. pokud takový přezkum nevyloučí. Tuto problematiku tzv. správního soudnictví podrobněji upravuje občanský soudní řád v ustanovení §244 a násl. Kromě jiného stanoví případy, kdy je přezkum správního aktu nepřípustný. V ustanovení §248 odst. 1 a 2 o. s. ř. obecně vypočítává, které správní akty nepodléhají přezkumu, v odst. 3 téhož ustanovení pak dále uvádí, že "kromě toho jsou z přezkoumávání soudem vyloučena rozhodnutí správních orgánů vydaná na základě ustanovení uvedených v příloze A..., jakož i rozhodnutí, jejichž přezkoumávání vyloučí zvláštní zákony".
Rozhodování správních úřadů ve věcech občanství nelze podřadit pod obecně vypočtené správní akty v ustanovení §248 odst. 1 a 2 o.s.ř., taktéž příloha A o.s.ř. výslovně nestanoví nemožnost přezkumu takových rozhodnutí, ani samotný zákon ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, neobsahuje žádné výluky z přezkumu ve správním soudnictví.
Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že ačkoliv byla jeho nálezem ze dne 27. 6. 2001 (publikovaným pod č. 276/2001 Sb.) zrušena celá část pátá (§244 - §250s) občanského soudního řádu, upravující správní soudnictví, vykonatelnost tohoto rozhodnutí byla odložena do dne 31. prosince 2002. To znamená, že právní účinky zrušovacího nálezu nastávají až tímto dnem, resp. že dotčená ustanovení o.s.ř. nutno do tohoto data považovat za platná a účinná, tedy i subjekty právních vztahů aplikovatelná. Ústavní soud totiž nemůže ve svém rozhodování uplatňovat právní důsledky zrušovacích nálezů předtím, než se tyto nálezy stanou vykonatelnými (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 210/97, publikovaný pod č. 15, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 10).
Ústavní soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že v daném případě je nutno návrh ústavní stížnosti považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, tj. nepodala návrh na přezkoumání rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2002 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu