ECLI:CZ:US:2002:1.US.599.02
sp. zn. I. ÚS 599/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. Z., proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 17 C 145/2001, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002, sp. zn. 56 Co 342/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud ve Frýdku-Místku zastavil řízení, ve kterém se stěžovatel domáhal přezkumu zákonnosti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 1 Zt 656/99, jímž bylo zrušeno dříve vydané usnesení vyšetřovatele PČR, OÚV ve Frýdku-Místku o přiznané odměně a náhradě hotových výloh v souvislosti s obhajobou vykonanou stěžovatelem jako advokátem v dané trestní věci. Okresní soud usoudil, že v posuzované věci není - ve smyslu §7 o.s.ř. - kompetentní přezkoumávat v občanském soudním řízení rozhodnutí státního zástupce.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví napadeným usnesením rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku potvrdil s tím doplňkem, že po právní moci daného rozhodnutí bude věc postoupena Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě.
V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud konstatuje, že se stěžovatel žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí vydaného v řízení trestním. Podle mínění krajského soudu však takovou žalobu nelze v prvé řadě považovat za spor dvou či více procesních stran, či za jinou věc plynoucí z občanskoprávních, pracovních, rodinných či obchodních vztahů (§7 o.s.ř.). Na daný případ přezkumu rozhodnutí vydaného státním zastupitelstvím v probíhajícím trestním řízení dopadají příslušná ustanovení trestního řádu, zejména ustanovení §174 odst. 1, 2 písm. e). Protože ani trestní řád, ani jiný předpis nestanoví, že přezkum rozhodnutí vydaného orgánem činným v trestním řízení je možný v občanskoprávním řízení, krajský soud dovozuje, že k projednání žaloby stěžovatele pravomoc soudů není dána.
Krajský soud dále uvádí, že okresní soud řízení pro nedostatek pravomoci správně zastavil, avšak současně nevyslovil, že po právní moci napadeného usnesení bude věc postoupena příslušnému orgánu. Z tohoto důvodu odvolací soud výrok doplnil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy napadenými usneseními porušily jeho právo ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Podle jeho mínění mu soudy těmito rozhodnutími odňaly možnost bránit se u soudu a neposkytly mu soudní ochranu. Proto navrhl, aby byla obě napadená usnesení obecných soudů zrušena.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je jeho úkolem ochrana ústavnosti. Ústavní soud není vrcholnou (třetí či čtvrtou) instancí v systému obecného soudnictví a není součástí soustavy obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím porušeny základní práva a svobody stěžovatele chráněné ústavním zákonem. I Ústavní soud musí respektovat jeden z hlavních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny).
Z těchto zásad vycházel Ústavní soud i v souzené věci.
Ústavní soud především shledal, že stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě brojí toliko proti aplikaci jednoduchého práva obecnými soudy v otázce, zda jeho právní věc spadá do pravomoci soudu v občanském soudním řízení, přičemž intenzita namítané protiprávnosti zjevně nedosahuje ústavněprávního rozměru. Ústavnímu soudu, jak již vícekrát judikoval, nepřísluší posuzovat správnost aplikace jednoduchého práva, přirozeně za podmínky, že takovou aplikací nedojde k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Ústavní soud konstatuje, že v souzené věci je sporným ustanovením jednoduchého práva ustanovení §7 o.s.ř. a že dále na tento případ dopadají ustanovení §174 odst. 1, odst. 2 písm. e) trestního řádu. Tyto předpisy interpretovaly obecné soudy ústavně konformně, takže nelze akceptovat názor stěžovatele, že došlo k chybné aplikaci ustanovení §104 odst. 1 věty druhé o.s.ř., jestliže obecné soudy - pro nedostatek pravomoci soudů - řízení zastavily. Ústavní soud má za to, že Okresní soud ve Frýdku-Místku i Krajský soud v Ostravě - jenž výrok soudu prvého stupně doplnil o konstatování, že věc bude postoupena Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě - svůj postup ve věci logicky a přesvědčivě odůvodnily a že jejich interpretace jednoduchého práva z mezí ústavnosti nevybočila.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že ani čl. 36 Listiny, ani jiná základní práva a svobody stěžovatele, zjevně porušeny nebyly.
Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [§43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2002
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu Ústavního soudu