ECLI:CZ:US:2002:1.US.601.01
sp. zn. I. ÚS 601/01
Usnesení
I. ÚS 601/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a členů senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. P., zastoupeného advokátem JUDr. B. B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2001, č. j. 10 Ca 178/2001-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je vlastníkem pozemku v k. ú. J. Tento pozemek mu byl vydán podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak dohodou ze dne 11. 3. 1992, přičemž vydaný pozemek byl tehdy v katastru nemovitostí evidován v kultuře "zahrada", ač fakticky na něm byla postavena budova školní jídelny v majetku Města J. Město J., dle vyjádření stěžovatele, odmítlo uzavřít se stěžovatelem smlouvu o nájmu pozemku a následně pak samo navrhlo katastrálnímu úřadu zápis změny druhu dotčeného pozemku na kulturu "zastavěná plocha", jakož i změnu do té doby existujícího zápisu stavby na tomto pozemku z "jiné stavby" z hlediska způsobu využití na "občanskou vybavenost".
Stěžovatel nesouhlasil s takto navrženými změnami v katastru nemovitostí, avšak katastrální úřad mu v jeho námitkách nevyhověl a zápis požadovaných změn provedl. Stěžovatel uvedl, že se proti rozhodnutí katastrálního úřadu odvolal, avšak Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích toto rozhodnutí věcně potvrdil. Poté se stěžovatel domáhal přezkumu tohoto rozhodnutí soudem v rámci správního soudnictví. Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Stěžovatel namítal, že postupem soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Konkrétně měl za to, že byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud podle přesvědčení stěžovatele nesprávně aplikoval ustanovení §27 odst. 2 tehdy platné vyhlášky č. 126/1993 Sb., kterou se prováděl zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Uvedl, že právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem.
Ústavní soud po celkovém posouzení předmětné věci po stránce skutkové i právní dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ze spisového materiálu vyplývá, že v předmětné věci Katastrální úřad v J. (dále jen "katastrální úřad") rozhodoval o návrhu stěžovatele na opravu zápisu druhu pozemku ze "stavební" na původní "zahradu", jakož i zápisu stavby na tomto pozemku. Svůj návrh odůvodňoval tvrzením, že stavba školní jídelny na dotčeném pozemku je stavbou dočasnou a navíc, že změnu druhu pozemku provedl katastrální úřad dne 10. 6. 1993 (na základě ve spise založeného výkazu změn z téhož dne) bez toho, aniž by změnu ohlásil vlastník nebo nájemce pozemku. Rozhodnutí, vydaná v řízení o opravě, kterými návrhu stěžovatele nebylo vyhověno, byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 1995, sp. zn. 10 Ca 277/95, zrušena. Důvodem pro zrušení těchto rozhodnutí bylo zejména nedostatečné skutkové zjištění ke stavbám na dotčeném pozemku. Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že v předmětné věci katastrální úřad znovu rozhodoval poté, co řízení doplnil o stavební dokumentaci k přístavbě školní jídelny. Katastrální úřad rozhodnutím ze dne 24. 11. 2000, č. j. OR 6/94/2, návrhu stěžovatele na opravu zápisu v katastru nemovitostí opětovně nevyhověl. Ve výroku pod bodem 1) uvedl, že ..."nesouhlasu stěžovatele s neprovedením opravy druhu pozemku v k. ú. J. se nevyhovuje" a výrokem pod bodem 2) rozhodl, že dotčený pozemek zůstane v katastru nemovitostí evidován v účelové kategorizaci "zastavěná plocha". Svůj negativní výrok odůvodnil katastrální úřad tím, že změnu druhu pozemku ze "zahrady" na "zastavěnou plochu" provedl na základě ohlášení vlastníka budovy, v souladu s tehdy platnými předpisy, které však ve svém původním odůvodnění neuvedl, když zmínil toliko právní úpravu současnou.
Stěžovatel se proti rozhodnutí katastrálního úřadu včas odvolal. Uplatnil v podstatě shodnou argumentaci jako ve své ústavní stížnosti. O odvolání rozhodl Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 5. 4. 2001, č. j. 0-12/58/2001 tak, že prvostupňové rozhodnutí změnil pouze v tom smyslu, že budova na pozemku parc. č. 39/2 bude nadále v katastru nemovitostí zapsána se způsobem využití "občanská vybavenost", v ostatním rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
Krajský soud v Českých Budějovicích věc napadeným rozsudkem přezkoumal ve smyslu ustanovení §249 odst. 2 o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že žaloba stěžovatele není důvodná, a proto rozhodnutí správního orgánu potvrdil.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se soud podrobně zabýval všemi námitkami, které stěžovatel uplatnil (jednalo se zejména o odůvodnění právní úpravy, která byla v daném případě správně aplikována na zjištěný skutkový stav), a proto Ústavní soud stěžovatele v dalším na předmětné rozhodnutí odkazuje.
Ústavní soud podotýká, že zápisem stavby a ani zápisem změny druhu pozemku nebyly dotčeny stávající vlastnické vztahy Města J. (coby vlastníka stavby) a stěžovatele (coby vlastníka dotčeného pozemku). Tuto okolnost (nad rámec rozhodnutí) konstatoval i obecný soud. Proto námitka stěžovatele v tom smyslu, že vlastník stavby odmítá hradit nájem za užívání předmětného pozemku, nemá oporu v dosavadním řízení. Bez ohledu na účelovou kategorizaci (resp. její případné změny) je povinností vlastníka stavby hradit nájem za užívání cizího pozemku, přičemž aplikace ustanovení §135c o. z. v daném případě nepřichází v úvahu (nejedná se o neoprávněnou stavbu na cizím pozemku).
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud neshledal v daném případě porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. K porušení práva na soudní ochranu by došlo tehdy, jestliže by byla komukoli v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popřípadě pokud by soud odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, ev. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci však v dané věci nedošlo, orgány veřejné moci se všemi namítanými okolnosti řádně zabývaly a svá rozhodnutí také adekvátně odůvodnily. Ústavní soud proto návrh stěžovatele ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. února 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu