ECLI:CZ:US:2002:1.US.613.01
sp. zn. I. ÚS 613/01
Usnesení
I. ÚS 613/01
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. S. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 1 To 925/2001, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 3 Nt 721/2001, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel s odvoláním na tvrzené porušení čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 1 To 925/2001, a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 3 Nt 721/2001. Naposledy citovaným rozhodnutím byl stěžovatel podle §68 trestního řádu z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu vzat do vazby, přičemž nebyla přijata nabídnutá záruka za další chování obviněného ani jeho písemný slib [§73 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu]. Návrh na vzetí stěžovatele do vazby, stíhaného pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona, podal okresní státní zástupce v Karviné. Soud zjistil, že u jmenovaného, který se nezdržuje v místě svého trvalého ani přechodného bydliště, nikde nepracuje a byl v minulosti již několikrát odsouzen pro majetkovou trestnou činnost, jsou vazební důvody dány, neboť existuje důvodná obava, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání a pokračovat v páchání trestné činnosti. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla Krajským soudem v Ostravě výše uvedeným usnesením odmítnuta jako nedůvodná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že byl zadržen dne 17. 9. 2001 v 8:20 hod, následně byl předveden před vyšetřovatele a byl mu předán záznam o sdělení obvinění. Poté se nacházel na služebně Policie ČR v Havířově, kde byl hlídán policistou a po výslechu byl dodán do cely předběžného zadržení. Soud prvního stupně, kterému byl stěžovatel předán dne 18. 9. 2001 v 13:10 hod, však v rozhodnutí o vzetí do vazby vyznačil, že jmenovaný byl zadržen v 10:25 hod, přičemž o samotném vzetí do vazby rozhodoval dne 19. 9. 2001 od 8:15 do 9:05 hod. Z uvedených časových údajů, které zcela korespondují s údaji uvedenými v napadených rozhodnutích, stěžovatel vyvozuje, že došlo k porušení Čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Byla-li podle názoru stěžovatele jeho osobní svoboda omezena již 17. 9. 2001 v 8:20 hod jeho nuceným držením v čekárně Okresního úřadu vyšetřování Policie ČR v Havířově, resp. jeho zadržením v 10:25 hod a soudu byl předán teprve 18. 9. 2001 v 13:10 hod, stalo se tak po uplynutí ústavně stanovené lhůty 24 hodin.
Účastník řízení, Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti znovu zopakoval citované časové údaje, navrhl, aby byla stížnost odmítnuta a doplnil, že stěžovatel se zjevně řídil příslušnými ustanoveními trestního řádu ve znění do novely, provedené zákonem č. 166/1998 Sb., jakož i Listinou základních práv a svobod ve znění před novelou, provedenou ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. Rovněž Okresní soud v Karviné opětovně popsal základní fakta případu a uzavřel, že postupoval v souladu s platnými právními předpisy.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou věci je tvrzení stěžovatele, že v daném případě byla orgány činnými v trestním řízení překročena lhůta, stanovená v čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ve které musí být zadržená osoba propuštěna nebo odevzdána soudu. Z veškerých shromážděných podkladů vyplývá, že stěžovatel byl dne 17. 9. 2001 v 8:20 hod předveden k vyšetřovateli, bylo mu sděleno obvinění, byl vyslechnut a poté, v 10:25 hod téhož dne, došlo k jeho zadržení podle ustanovení §75 trestního řádu. Návrh na vzetí do vazby byl Okresním státním zástupcem v Karviné podán příslušnému soudu dne 18. 9. 2001 ve 13:10 hod a soud o tomto návrhu rozhodl dne 19. 9. 2001 v jednání, vedeném od 8:15 do 9:05 hod.
Podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod musí být zadržená osoba ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu (tedy ne do 24 hodin, jak ve stížnosti uvádí stěžovatel). Soudce musí poté zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. Z výše uvedených časových údajů, které ani stěžovatel nezpochybňuje, je zřejmé, že lhůty, stanovené Listinou základních práv a svobod, byly ve zkoumaném případě dodrženy.
Jelikož Ústavní soud nezjistil, že byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl. Za této situace byl bezpředmětný i návrh stěžovatele na projednání věci mimo pořadí. Pouze pro úplnost možno uvést, že postup podle ust. §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je zcela výjimečným opatřením. Naléhavost věci totiž není možné posuzovat podle samotného případu, nýbrž z důvodu zachování zásady rovnosti v návaznosti na ostatní případy (v dané záležitosti ostatní ústavní stížnosti), které v dané době Ústavní soud řešil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 28. listopadu 2002
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu