ECLI:CZ:US:2002:1.US.632.02
sp. zn. I. ÚS 632/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 13 Nc 14784/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení, kterým byla podle pravomocného a vykonatelného usnesení Obvodního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 10. 1998, č.j. 7 C 767/98-33, nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného JUDr. V. K. pro částku 345.000,- Kč s příslušenstvím proti povinnému - jejímu manželovi - Mgr. J. P. Stěžovatelka uvádí, že o podnikatelských aktivitách svého manžela nebyla nijak informována, nebyl od ní ani vyžádán souhlas k podnikání se společným jměním manželů, za které rovněž považuje uzavření smlouvy o půjčce, podle níž její manžel vystupoval jako ručitel. O tomto jednání svého manžela nevěděla a uvedenou informaci získala až z rozhodnutí o exekuci, kterým se cítí dotčena.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Stejně i ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, taxativně vymezuje rozsah osob oprávněných k podání ústavní stížnosti. Podle tohoto předpisu a podle ustálené judikatury je takovou osobou fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí týká. Stěžovatelem tedy nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí rozhodnutím orgánu veřejné moci dotčena. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby taková osoba byla účastníkem původního řízení, aby jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno (usnesení sp. zn. III. ÚS 137/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C.H.Beck, 1997, str. 593 a násl.).
Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal, že stěžovatelka účastníkem tohoto exekučního řízení nebyla. Proto není ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proto tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2002
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj