ECLI:CZ:US:2002:1.US.689.01
sp. zn. I. ÚS 689/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. B. G., CSc., zastoupeného JUDr. V. J., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 13 Co 666/2001, 13 Co 667/2001, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti, který Ústavní soud obdržel dne 30. 11. 2001, se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení krajského soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele do rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 19 C 258/95. Rovněž se domáhá zrušení rozsudku okresního soudu, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit D., a. s., částku Kč 204,-- s 16 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1995 do zaplacení a na nákladech řízení částku Kč 500,--.
Stěžovatel je toho názoru, že usnesením krajského soudu bylo zasaženo do jeho práva dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když soud porušil ustanovení §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bod 15 první hlavy dvanácté části zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád. Podle stěžovatele tento bod novely výslovně uvádí, že odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, a vyplývá z něho, že ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř. (odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím Kč 2 000,--) se na řízení ve věci okresního soudu nevztahuje, neboť toto řízení bylo prováděno podle dosavadních předpisů.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Stěžovatel v odůvodnění své ústavní stížnosti poukazuje na znění bodu 15 první hlavy dvanácté části zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dle jeho názoru měl odvolací soud o jeho odvolání rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, když zmíněný bod 15 stanoví tuto povinnost pro rozhodnutí soudu
prvního stupně vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Stěžovatel však nebere v úvahu ustanovení bodu 1 uvedeného zákona, z kterého vyplývá, že pokud není dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Z uvedeného je tedy zřejmé, že řízení ve stěžovatelově právní věci, ač zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokračovalo po 1. 1. 2001 podle uvedeného zákona a rovněž tak rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno po nabytí účinnosti předmětného zákona. Odvolací soud proto postupoval správně, když dovodil, že s ohledem na znění bodu 15 první hlavy dvanácté části zákona č. 30/2000 Sb., na projednávanou věc nelze použít dosavadních předpisů, tedy že stěžovatel nemůže rozhodnutí odvoláním napadnout.
Nelze tedy akceptovat stěžovatelem namítané porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když stěžovateli bylo zajištěno právo na spravedlivé občanské soudní řízení.
Na základě výše uvedených zjištění a po zhodnocení dílčích závěrů dospěl Ústavní soud k tomu, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavních práv stěžovatele a že je nutno pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2002
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu