ECLI:CZ:US:2002:1.US.734.01
sp. zn. I. ÚS 734/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele O. M., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2001, čj. 16 Co 161/2001 - 81, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 19. 12. 2001 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, s odvoláním na porušení článku 90 Ústavy ČR a článků 30 odst. 1, 2 a 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, kterým byl potvrzen co do částky Kč 238 795,-- zamítavý rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne
1. 2. 2001, čj. 19 C 330/97 - 65, týkající se navrhovatelem - stěžovatelem - uplatněného nároku na náhrady škody za ztrátu na výdělku podle §195 zákoníku práce od O., a. s., se sídlem v Ostravě. Stěžovatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že mu náhrada za ztrátu na výdělku ve formě tzv. fixní renty nevzniká. Má za to, že ze strany odvolacího soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Z obsahu stížnosti vyplývá, že stěžovatel používá argumentaci, kterou uplatnil již v řízení před obecnými soudy.
Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2001, čj. 16 Co 161/2001 - 81, Ústavní soud zjistil, že v rámci odvolacího řízení krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne
1. 2. 2001, čj. 19 C 330/97 - 65, jakož i řízení jemu předcházející, se zřetelem k ustanovení §206 odst. 2 a §212 o. s. ř. pouze v napadené části, tj. pokud byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky Kč 238 795,-- a v akcesorickém výroku o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že tento řádným způsobem zjistil skutkový stav, vůči kterému nebyly vzneseny výhrady, provedené důkazy náležitě vyhodnotil a dospěl i ke správným právním závěrům. Za stavu, kdy mezi účastníky je nesporné, že důvodem skončení pracovního poměru nebyly následky nemoci z povolání, nýbrž okolnosti nesouvisející s nemocí z povolání, a na základě skutkových tvrzení v žalobě, krajský soud zaujal stanovisko, že nelze akceptovat názor žalobce, že by žalovaný odpovídal žalobci za rozdíl mezi výdělkem před vznikem nemoci z povolání po odpočtu částečného invalidního důchodu. Za tohoto stavu odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně dospěl ke správným právním závěrům ohledně fixní renty, když zjistil, že v tomto případě, vzhledem k částečnému invalidnímu důchodu a nízkému rozdílu mezi výdělkem před zjištěním nemoci z povolání a po převedení na méně placenou práci, žalobci náhrada za ztrátu na výdělku ve formě tzv. fixní renty nevzniká.
Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na správném právním závěru, a proto jej jako věcně správný v napadené části, tj. pokud byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky Kč 238 795,--, potvrdil.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích uvedl, že není součástí obecné soudní soustavy, a proto nevykonává dozor a dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Zasahuje do ní pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím, vydaným v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, byly porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
V rámci projednávání předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal důvody, aby se odchýlil od závěru odvolacího soudu vysloveného v jeho rozsudku ze dne 8. 10. 2001, čj. 16 Co 161/2001 - 81.
Ústavní soud nezjistil, že by v postupu odvolacího soudu ani v postupu soudu prvního stupně byla porušena práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, obsažená v hlavě páté, ani práva stěžovatele zakotvená v čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Rovněž tak neshledal porušení článku 90 Ústavy ČR. Z obecného pohledu je si třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i z dalších ustanovení, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Postupoval-li obecný soud v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a svůj postup řádně odůvodnil, jak tomu bylo v dané věci, neměl Ústavní soud důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek.
Z těchto důvodů bylo nutno posuzovat návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2002 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu