ECLI:CZ:US:2002:1.US.747.2000
sp. zn. I. ÚS 747/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele A. B., zastoupeného advokátem JUDr. Ivo Bubrjakem se sídlem Riegrovo nám. 132, 767 01 Kroměříž, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2000, č.j. 22 Ca 308/2000-18, a o návrhu na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedeného usnesení, kterým byl odmítnut opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v Přerově (dále jen "pozemkový úřad") ze dne 6. 4. 2000, č.j. 324/92/W/HU-7. Stěžovatel v prvé řadě uvedl, že Krajský soud v Ostravě v usnesení ze dne 27. 9. 2000, č.j. 22 Ca 308/2000-18, po právní stránce nesprávně posoudil otázku stěžovatelova účastenství ve správním řízení před pozemkovým úřadem, neprovedl důkazy a ani se nevypořádal s otázkou, zda se nejedná o skutek, který je nutno posoudit dle ustanovení §8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 229/1991 Sb."). Krajský soud prý své rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že stěžovatel nebyl a ani není účastníkem předcházejícího řízení u správního orgánu podle ustanovení §9 zákona č. 229/1991 Sb. Stěžovatel se naopak domnívá, že účastníkem řízení před pozemkovým úřadem je, neboť tomuto závěru neodporuje ani ustanovení §9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb. a je v souladu i s ustanovením §14 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád. Stěžovatel dále konstatuje, že v této věci nelze použít zásadu o obecném a speciálním předpisu a o přednosti předpisu speciálního. Stěžovatel uvádí, že ustanovení §14 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, je nutno vykládat v souladu s ustanovením §1 citovaného zákona a dále tvrdí, že je vlastníkem hospodářských objektů, které stojí na jeho pozemcích a přístup k nim je pouze přes jeho pozemky; je tedy účastníkem řízení "podle definice účastníka vyslovené podle první části věty nebo druhé části věty odst. prvního §14 správního řádu". Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že by jej pozemkový úřad musel považovat za účastníka řízení do doby, než se prokáže opak nebo přinejmenším než by mu oznámil, že jej nebude za účastníka řízení považovat. Stěžovatel se domnívá, že Krajský soud v Ostravě neoprávněně zasáhl do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod dle ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dle čl. 38 Listiny; podle ustanovení §250p o.s.ř. měl totiž krajský soud rozhodovat jako senát, zatímco z napadeného usnesení vyplývá, že rozhodovala pouze předsedkyně senátu a tím prý došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce, příslušnost soudu a soudce stanoveného zákonem. Stěžovatel se konečně domnívá, že odnětím postavení účastníka "došlo fakticky k ´vyvlastnění´ hospodářských objektů", aniž by se k tomu mohl vyjádřit a krajský soud zasáhl tímto rovněž do jeho práv zaručených čl. 11 Listiny.
Poněvadž stěžovatel oznámil, že bere ústavní stížnost zpět, rozhodl Ústavní soud dle ustanovení §77 za použití ustanovení §54 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, že se řízení zastavuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2002
JUDr. Vladimír Klokočka
předseda senátu Ústavního soudu