ECLI:CZ:US:2002:1.US.96.02
sp. zn. I. ÚS 96/02
Usnesení
I. ÚS 96/02
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jednoty, spotřebního družstva, právně zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti postupu Okresního úřadu v Teplicích, ve spojení s postupem Katastrálního úřadu v Teplicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel namítal, že postupem správních orgánů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a svobod. Konkrétně měl za to, že došlo k porušení čl. 1 Ústavy ČR, jakož i čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Uvedl, že dne 19. 7. 2000 a 26. 7. 2000 podal žádosti finančnímu referátu Okresního úřadu v Teplicích o změnu práva trvalého užívání na vlastnictví ve smyslu ustanovení §879c občanského zákoníku, ve znění po novele (zákon č. 103/2000 Sb.) ke dni 1. 7. 2001. Konstatoval, že dne 29. 6. 2001 byla rozeslána částka 85 Sbírky zákonů ČR, kterou byl vyhlášen zákon č. 229/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. Stěžovatel poukázal na okolnost, že bodem 3. v čl. I části I. zákona 229/1991 Sb., se zrušuje ustanovení §59 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb., částí druhou tohoto zákona se včetně označení hlav a nadpisů zrušuje také §879c občanského zákoníku. Zákon č. 229/2001 Sb. nabyl účinnosti dnem 30. 6. 2001. Ve smyslu ustanovení §3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, pokud není stanovena účinnost pozdější.
Stěžovatel namítal, že vedoucí finančního referátu Okresního úřadu v Teplicích mu byly dne 24. 7. 2001 všechny žádosti vráceny s odůvodněním, že dnem 1. 7. 2001 ke změně práva trvalého užívání nedošlo.
Stěžovatel dále uvedl, že dne 23. 11. 2001 obdržel podání Katastrálního úřadu v Teplicích ze dne 21. 11. 2001, č. j. Z 3978/2001, kterým bylo stěžovateli sděleno, že katastrálnímu úřadu bylo doručeno zrušení práva trvalého užívání na LV č. 176 v k. ú. Duchcov. Dne 28. 11. 2001 bylo stěžovateli doručeno podání katastrálního úřadu ze dne 23. 11. 2001, č. j. Z 3959/2001, kterým bylo stěžovateli oznámeno, že v katastru nemovitostí byly vyznačeny změny na základě zrušení práva trvalého užívání nemovitostí, uvedených na LV č. 917 v k. ú. Řetenice a v k. ú. K. Stěžovatel dále konstatoval, že dne 28. 11. 2001 obdržel sdělení katastrálního úřadu ze dne 23. 11. 2001, č. j. Z-4019/2001, že v katastru nemovitostí byly vyznačeny změny na základě zrušení práva trvalého užívání v k. ú. Bílina.
Stěžovatel argumentoval zejména tím, že Českou republikou byla učiněna nabídka, že za určitých, zákonem určených podmínek, dojde ke změně práva trvalého užívání pozemků na vlastnictví. V důsledku změny právní úpravy, podle které postupoval jak Okresní úřad v Teplicích, tak i Katastrální úřad v Teplicích, byl stěžovatel připraven o právo trvalého užívání, které se svou kvalitou blížilo právu vlastnickému a které bylo zřizováno proto, že stát před rokem 1989 nechtěl na družstva převádět vlastnictví nemovitostí. Stěžovatel namítal, že postup správních úřadů odporuje správnímu řádu, neboť se jednalo o řízení, ve kterých se rozhodovalo o právech stěžovatele, přičemž stěžovatel v řízení neměl žádných práv, a byl pouze informován o tom, že jeho právo bylo zrušeno. Tento postup, dle mínění stěžovatele, odporuje ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud se nejprve musel zabývat otázkou, zda podání stěžovatele odpovídá stanoveným podmínkám zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona je třeba ústavní stížnost pokládat za nepřípustnou tehdy, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V dané věci Ústavní soud podotýká, že stěžovateli dosud zůstává zachována možnost se obrátit se svým návrhem na příslušný obecný soud, aby ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. zjistil, zda stěžovatelem namítaný právní vztah či právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Teprve po vyčerpání všech řádných a mimořádných opravných prostředků je Ústavní soud oprávněn se předmětnou věcí v ústavně právní rovině zabývat.
V návaznosti na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je nepřípustný, a proto jej ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání usnesením odmítl.
S přihlédnutím k okolnosti, že uvedený návrh byl pro nepřípustnost odmítnut, nezabýval se již Ústavní soud dalším návrhem stěžovatele na zrušení právního předpisu, resp. části zákona č. 229/2001 Sb.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 19. září 2002
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu