ECLI:CZ:US:2002:2.US.125.01
sp. zn. II. ÚS 125/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele V. N., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně, ze dne 27. 3. 2000, čj. 6 C 1283/99-48, a Krajského soudu v Praze, ze dne 14. 11. 2000, čj. 24 Co 466/2000-67, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 23. 2. 2001, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 2. 2001, se stěžovatel, zastoupený advokátem Mgr. R. B., domáhal zrušení shora uvedených rozhodnutí Obvodního soudu v Kolíně a Krajského soudu v Praze. Tvrdil, že právní posouzení soudů obou stupňů jsou nesprávná, soudy rozhodly v rozporu se zákonem, aniž by přihlédly k osobním vztahům účastníků a k dalším hlediskům, a zhodnotily skutkový stav necitlivě.
Podle ustanovení §32 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud účastníky řízení, Obvodní soud v Kolíně a Krajský soud v Praze, a vedlejší účastnici řízení, paní L. N., aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. Okresní soud v Kolíně se k ústavní stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 24. 4. 2001, Krajský soud v Praze přípisem ze dne 10. 5. 2000, a paní L. N., nezastoupena, přípisem ze dne 3. 5. 2001.
Dne 26. 6. 2002 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení, podepsané stěžovatelem i jeho právním zástupcem, Mgr. B., dle něhož mezi nimi došlo dne 24. 6. 2002 k dohodě o ukončení právního zastoupení v projednávané věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatel současně nedoložil Ústavnímu soudu jinou plnou moc, prokazující, že je v řízení řádně zastoupen advokátem, Ústavní soud ho vyzval přípisem, doručeným oproti podpisu dne 10. 7. 2002, k odstranění této vady v 15denní lhůtě. Tato výzva obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být stěžovatel zastoupen advokátem, na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem, s tím, že se právní zástupce účastníka nemůže dát v řízení před Ústavním soudem zastoupit dalším zástupcem. Výzva obsahovala také upozornění, že pokud vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh stěžovatele odmítnut.
Stěžovatel vady ve lhůtě k tomu určené neodstranil, přestože byl upozorněn na případné následky.
Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh, dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 20. srpna 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj