ECLI:CZ:US:2002:2.US.146.01
sp. zn. II. ÚS 146/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele pana M. Š., o návrhu ze dne 1. 3. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 3. 2001 podává "oznámení o porušení ústavy". Přílohou návrhu jsou dřívější podání navrhovatele adresovaná Okresnímu soudu ve Zlíně a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Zlíně označená jako "oznámení trestného činu velezrady", "trestní oznámení na diskriminaci většiny dle ústavy ČR" a "neplatnost voleb do senátu" a vyjádření těchto institucí.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 odst.1 a §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 15 dnů. Tento přípis byl navrhovateli doručen dne 6. 4. 2001.
Dne 18. 4. 2001 byl Ústavnímu soudu doručen přípis navrhovatele, ve kterém uvádí, že je nezaměstnaný, a není tedy schopen zajistit dostatečný počet stejnopisů svého návrhu, odkazuje na ustanovení §83 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a žádá "o vydání rozhodnutí, že náklady zastoupení bude hradit Ústavní soud ze svého rozpočtu". Dále žádá o prodloužení 15denní lhůty tak, aby začala běžet až po rozhodnutí Ústavního soudu o nákladech jeho zastoupení.
K odvolání na ustanovení §83 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud uvádí, že obligatornost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem představuje určitou záruku, že podané návrhy budou po formální i obsahové stránce dostatečně kvalitní. Smyslem tohoto ustanovení není umožnění přístupu k Ústavnímu soudu těm stěžovatelům, kteří nejsou schopni podat ani prostřednictvím právního zástupce kvalifikovanou ústavní stížnost, nýbrž, že náhrada nákladů zastoupení připadá v úvahu teprve tehdy, jestliže je podaná ústavní stížnost po procesní stránce bezvadná a jestliže se zároveň nejedná o zjevně neopodstatněný návrh, který by musel být usnesením odmítnut (srov. Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, s. 400). Výzvou k odstranění vad podání, která byla navrhovateli doručena dne 6. 4. 2001, byl navrhovatel Ústavním soudem mimo jiné vyrozuměn, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neumožňuje ustanovit advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní komorou. Tohoto práva navrhovatel nevyužil. Ústavní soud je tedy nucen konstatovat, že dne 23. 4. 2001 marně uplynula soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž by tyto vady byly navrhovatelem odstraněny. Žádost o prodloužení lhůty pro odstranění vad Ústavní soud nepovažuje za důvodnou.
Za této situace, kdy navrhovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj