ECLI:CZ:US:2002:2.US.213.02
sp. zn. II. ÚS 213/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing. P. Ch., o návrhu ze dne 4. 4. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 4. 2002 obrátil na Ústavní soud se žádostí o přešetření postupu orgánů Policie ČR při jeho zatčení a předvedení na policejní služebnu, kde byl fotografován za účelem zařazení do policejní kartotéky a byly mu sejmuty otisky prstů a dlaní. Navrhovatel se domnívá, že i postup Obvodního soudu pro Prahu 5 v trestním řízení, vedeném pod sp. zn. Nt 39/2002, v rámci něhož byl vydán příkaz k jeho zatčení, je protiprávní a došlo jím k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení §30 odst.1 a §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 30 dnů. Tento přípis byl navrhovateli doručen oproti podpisu dne 19. 6. 2002. Dne 17. 7. 2002 navrhovatel podal k poštovní přepravě přípis, ve kterém znovu popisuje postup svého zatčení a předvedení a opakuje námitky nesprávného postupu výše zmíněných orgánů, jehož důsledkem došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Domnívá se, že tímto přípisem odstranil všechny vady vytčené soudní výzvou, a pokud tomu tak není, žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad svého podání do 31. 8. 2002.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že dne 19. 7. 2002 marně uplynula soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatel přes poučení o možných následcích odstranil, a že jeho žádost o prodloužení lhůty není s ohledem na okolnosti případu důvodná.
Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovateli byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady jeho návrhu, přičemž byla zdůrazněna zejména jeho povinnost plynoucí z ustanovení §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatel byl informován, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát, určený Českou advokátní komorou (110 00 Praha 1, Národní 16). Navrhovatel byl dále upozorněn, že pokud vytčené vady podání nebudou ani v této lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Navrhovatel však v řízení dále vystupoval bez nutného právního zastoupení, požadovanou speciální plnou moc nepředložil a z jeho dalšího přípisu ani nevyplývá, že má v úmyslu vady v právním zastoupení odstranit. Ústavní soud dále přihlédl ke skutečnosti, že navrhovatel před Ústavním soudem v minulosti vedl řadu již skončených řízení a i v této trestní věci podal k Ústavnímu soudu několik samostatných návrhů, o nichž probíhají řízení pod různými spisovými značkami. Jsou mu tedy nepochybně dobře známy náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem stanovené citovaným ustanovením zákona. 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou zákonnou a nelze ji obcházet prodlužováním soudcovských lhůt pro odstranění vad návrhu.
Za této situace, kdy navrhovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, nezbylo Ústavnímu soudu, než jeho návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj