ECLI:CZ:US:2002:2.US.278.01
sp. zn. II. ÚS 278/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) J. Š., a 2) S. Š., právně zastoupených advokátem JUDr. P. O., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2001, čj. 29 Co 641/2000-144, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 2. 1999, čj. 6 C 83/96-75, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl poslán faxem dne 7. 5. 2001, přičemž stejný den byl předán k poštovní přepravě jeho písemný originál, se navrhovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami. Uvedli, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jejich ústavní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z připojeného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 6 C 83/96 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Příbrami napadeným rozsudkem ze dne 16. 2. 1999, čj. 6 C 83/96-75, zamítl návrh žalobců (nyní "stěžovatelů") na uložení povinnosti odpůrci Ing. S. Š. zaplatit jim částku 118.636,- Kč s 18 % úrokem z prodlení jdoucím od 1. 3. 1994 z titulu nezaplaceného doplatku ceny ze smlouvy o dílo ze dne 23. 11. 1993, jejímž předmětem byla dodávka a montáž elektronického zabezpečovacího zařízení a kamerového systému do benzínové stanice v Ostrově. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 9. 1999 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu stěžovatelů vyhověl a uložil odpůrci Ing. S. Š. povinnost zaplatit stěžovatelům výše uvedenou částku. Proti tomuto rozhodnutí podal odpůrce dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 11. 10. 2000, čj. 29 Cdo 939/2000-135, tak, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze pak napadeným rozsudkem ze dne 7. 2. 2001, čj. 29 Co 641/2000-144, původní rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 2. 1999, čj. 6 C 83/96-75, potvrdil.
Projednávanou ústavní stížností stěžovatelé napadli rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 2. 1999, čj. 6 C 83/96-75, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2001, čj. 29 Co 641/2000-144. Současně podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo Nejvyšším soudem usnesením ze dne 8. 1. 2002, čj. 29 Odo 509/2001-163, odmítnuto jako opožděně podané.
V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu je nutné za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, považovat v této věci napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2001, čj. 29 Co 641/2000-144. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tedy podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, plyne ode dne doručení tohoto rozhodnutí.
Z data podání ústavní stížnosti (7. 5. 2001) a data doručení napadeného rozhodnutí právnímu zástupci stěžovatele (6. 3. 2001) bylo zjištěno, že návrh byl podán po lhůtě stanovené v ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť posledním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti byl pátek 4. 5. 2001. Proto byl návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj