ECLI:CZ:US:2002:2.US.308.01
sp. zn. II. ÚS 308/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů 1) Ing. J. Z. a 2) Ing. L. Z., zastoupených advokátem JUDr. M. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 12. 1997, čj. 5 C 260/91-149, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 1998, čj. 54 Co 317/98-246, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, čj. 28 Cdo 2126/99-258, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2001 a doplněným dne 19. 7. 2001, domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu. Tvrdí, že obecné soudy porušily jejich ústavně zaručená práva dle článku 36 odst. 1 a článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dle článku 90 Ústavy.
Z obsahu vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 5 C 260/91, Ústavní soud zjistil následující:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 29. 12. 1997, čj. 5 C 260/91-230, neprominul stěžovatelům zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 30. 5. 1997, čj. 5 C 260/91-193. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. 10. 1998, čj. 54 Co 317/98-246, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Jeho rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 22. 10. 1998. O dovolání stěžovatelů rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2001, čj. 28 Cdo 2126/99-258. Dovolání odmítl jako nepřípustné. Usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 20. 3. 2001.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zák.), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech, kdy zákon nepřipouští dovolání, není možno dovolání považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (viz např. usnesení, sp. zn. I. ÚS 129/97). Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost je nutno považovat za rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva podat dovolání. V takových případech proto lhůta k podání ústavní stížnosti plyne ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 1998, čj. 54 Co 317/98-246, jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 22. 10. 1998. Pokud byla ústavní stížnost podána Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2001, stalo se tak evidentně po uplynutí zákonné lhůty.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé výslovně napadají i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2001, čj. 28 Cdo 2126/99-258. Tvrdí, že Nejvyšší soud tím, že odmítl jejich dovolání s odůvodněním, že není dán důvod k přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu, odňal stěžovatelům možnost jednat před soudem a tím porušil jejich právo na spravedlivý proces. Posledním prostředkem na ochranu práv stěžovatelů ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je v tomto případě, a to na rozdíl od toho, co uvedl Ústavní soud v předcházejícím odstavci, dovolání proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 40/93). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání odmítnuto, bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 20. 3. 2001. Od tohoto dne počala stěžovatelům běžet 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu. Posledním dnem zákonem stanovené lhůty byl pátek 18. 5. 2001. Pokud byla ústavní stížnost podána Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2001, stalo se tak i v této části ústavní stížnosti po uplynutí zákonné lhůty.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelé nedodrželi lhůtu k podání ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu proto nezbylo než stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 15. ledna 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj