ECLI:CZ:US:2002:2.US.457.01
sp. zn. II. ÚS 457/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Č, P,, zastoupeného JUDr. M, V., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 26. 7. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které namítá, že postupem všech osob zúčastněných na konkurzním řízení vedeném na jeho majetek dochází k porušování jeho ústavně zaručených práv.
Stěžovatel se domnívá, že k porušování jeho ústavně zaručených práv dochází konkurzem vedeném na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 1997, č.j. K 158/95 - 10, a všemi rozhodnutími v této konkurzní věci, resp. že v řízení o konkurzu došlo k zásadnímu pochybení soudu a konkurzního správce při výkladu a aplikaci ust. §13, 14, 17, 18 zákona o konkurzu a vyrovnání v jeho neprospěch. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil konkurz vedený Krajským soudem v Ústí nad Labem na základě usnesení ze dne 5. 9. 1997, č.j. K 158/95 - 10.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, jestli Ústavní stížnost splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tak, aby byla způsobilá k meritornímu projednání před Ústavním soudem. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel spatřuje nezákonnost v prakticky celém konkurzním řízení a všech krocích učiněných v rámci tohoto řízení, když v petitu navrhuje, aby Ústavní soud konkurz zrušil. Zde Ústavní soud konstatuje, že není ve smyslu čl. 87 Ústavy ČR, příslušných ustanovení občanského soudního řádu a zákona o konkurzu a vyrovnání příslušný k tomu, aby zasahoval svým rozhodováním do probíhajícího konkurzního řízení a svým rozhodováním působil jako "dozorový orgán" nad celkovou zákonností probíhajícího konkurzního řízení. Ústavní soud konstatuje, že posuzovat zákonnost jednotlivých kroků učiněných dle zákona o konkurzu a vyrovnání mu v souladu s uvedeným ústavním vymezením jeho pravomocí nepřísluší, když předmětné vztahy jsou předmětem úpravy zákona o konkurzu a vyrovnání a jsou otázkou vzájemných procesních práv a vztahů úpadce, správce konkurzní podstaty, věřitelů a v neposlední řadě i konkurzního soudu. Do jeho rozhodovací činnosti v posuzovaném případu Ústavnímu soudu opravdu nepřísluší zasahovat, a už vůbec není v pravomoci Ústavního soudu, aby "zrušil probíhající konkurzní řízení", jak se to snaží navrhnout stěžovatel. Nadto zákon o konkurzu a vyrovnání poskytuje úpadci (stěžovateli) dostatek procesních prostředků k ochraně jeho práv.
Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a také dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. 10. 2002
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu