ECLI:CZ:US:2002:2.US.537.2000
sp. zn. II. ÚS 537/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky v právní věci navrhovatele L. K., zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Bednářem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze, Mikovcova 7, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 6. 2000, čj. PP 32/2000-73, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 8. 2000, čj. 31 To 455/2000-83, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 7. 9. 2000 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě a Krajského soudu v Ústí nad Labem. Namítal, že obecné soudy tím, že zamítly jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, porušily jeho právo na spravedlivý proces a ve svých důsledcích i článek 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Odvolací soud pak svým konstatováním, že stížnost nebyla blíže odůvodněna, postupoval dle názoru stěžovatele v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny, neboť se nevypořádal s jeho obhajobou, nepřihlížel k argumentům, tvrzeným v odůvodnění stížnosti, a ani je nečetl.
V průběhu přípravy věci k projednání v senátě právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že jeho mandant zemřel. Ústavní soud tuto skutečnost ověřil dotazem na správní odbor Městského úřadu v Mladé Boleslavi. Ze zaslaného úmrtního listu pak zjistil, že stěžovatel zemřel dne 27. 10. 2001.
Institut zastavení řízení upravuje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") v ustanovení §77, které na situaci popsanou shora z hlediska své konstrukce nedopadá. Řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel, nelze tudíž podle uvedeného ustanovení zastavit.
Podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle §107 odst. 1, věta prvá občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle §107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu, neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Fyzická osoba ztratí způsobilost být účastníkem řízení svou smrtí (§7 odst. 2 občanského zákoníku).
Protože stěžovatel poté, co bylo řízení před Ústavním soudem zahájeno, zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení, Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení o ústavní stížnosti pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které v řízení jde, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právního nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, a tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že v trestním řízení obecné soudy tím, že zamítly jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, porušily jeho ústavně zaručená práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody, jež jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, a tudíž nepřecházejí na jeho právní nástupce. Navíc úprava institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dle §61 trestního zákona je přímo vázána na osobu odsouzeného, tj. stěžovatele.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení §107 odst. 5 občanského soudního řádu s odkazem na ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu, zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 29. ledna 2002
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu