ECLI:CZ:US:2002:2.US.543.02
sp. zn. II. ÚS 543/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele pana J. G. o návrhu ze dne 5. 8. 2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 9. 8. 2002, žádá, aby jemu a jeho dceři pomohl tento soud uvést věci do pořádku, přičemž líčí průběh rozvodového řízení své dcery vedeného pod blíže nespecifikovanou spisovou značkou.
Ústavní soud vyzval navrhovatele výzvou doručenou mu oproti podpisu dne 29. 8. 2002, aby svůj návrh upřesnil a doplnil tak, aby splňoval náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Současně navrhovatele upozornil, že podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) citovaného zákona je k podání ústavní stížnosti oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Navrhovatel byl výzvou i vyrozuměn, že podle ustanovení §§30 a 31 citovaného zákona musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu.
Dne 30. 8. 2002 byl Ústavnímu soudu doručen přípis navrhovatele, v němž uvádí, že zjevně došlo k nedorozumění, neboť se jedná výlučně o rozvodové řízení jeho dcery. Dále uvádí, že on žádné soudní řízení nevede a že dcera již vytčené náležitosti, včetně obstarání právního zastoupení, splnila v rámci rozvodového řízení.
Z doplnění návrhu ze dne 30. 8. 2002 vyplývá, že navrhovatel nevystupoval v napadeném řízení jako účastník, netvrdí ani, že opatřením či jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv nebo svobod. S ohledem na výše citované ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona byl Ústavní soud nucen jeho návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud připomíná, že ústavní stížnost je koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Z porovnání ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je zřejmé, že Ústavní soud je oprávněn rozhodovat toliko o rozhodnutích pravomocných a konečných. Až po ukončení řízení před obecnými soudy je možné usoudit, zda v jeho rámci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Je zjevné, že v daném případě řízení dosud nebylo ukončeno a že konečné rozhodnutí nebylo vyneseno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 17. září 2002
JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj