ECLI:CZ:US:2002:2.US.554.01
sp. zn. II. ÚS 554/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Mgr. R. B., zastoupeného advokátkou Mgr. V. N., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2001, čj. 7 Cmo 196/2001-22, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2000, čj. 4 Cm 143/2000-5, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení svých práv garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského obchodního soudu v Praze, jimiž bylo zastaveno řízení o neplatnost usnesení valné hromady pro nezaplacení soudního poplatku, resp. odmítnuto odvolání stěžovatele jako opožděné.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. 43 Cm 143/2000, z něhož zjistil následující:
V souzené věci podal stěžovatel ústavní stížnost za situace, kdy současně podal i dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu přitom bylo ze zákona přípustné, jak konstatoval i dovolací soud v usnesení ze dne 14. 3. 2002, čj. 29 Odo 546/2001-32, dle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění před novelou zák. č. 30/2000 Sb. Dovolací soud se tedy dovoláním zabýval věcně. Vzhledem k tomu, že dovolání shledal nedůvodným, zamítl je shora uvedeným usnesením, resp. zastavil řízení v části, ve které dovolání směřovalo proti rozhodnutí soudu prvého stupně. Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ústavní stížnost nesměřuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, když stěžovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná. Za procesní prostředek k ochraně práva nutno přitom považovat především takový přezkumný procesní postup, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu.
S ohledem na výše uvedené, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Posledním opravným prostředkem v projednávané věci totiž bylo dovolání k Nejvyššího soudu ČR. Projednávaná ústavní stížnost ovšem proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nesměřuje, ačkoli jej stěžovatel uplatnil.
Ústavní soud se ovšem zabýval i tím, zda nejsou naplněny podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle odst. 1 §75 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud ovšem naplnění žádné z uvedených podmínek v projednávaném případě nezjistil a stěžovatel jejich existenci v ústavní stížnosti ostatně ani netvrdil.
S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2002 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj