ECLI:CZ:US:2002:2.US.566.2000
sp. zn. II. ÚS 566/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Bc. K. M., zastoupené JUDr. T. V., advokátem, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 25. 9. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 22. 9. 2000, která byla k poštovní přepravě podána téhož dne a která směřovala proti jinému zásahu orgánu veřejné moci.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že byla vedena na Úřadu práce hlavního města Prahy, pobočka pro Prahu 5 a 13 (dále jen "úřad práce") v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to od 14. 6. 1999. Stěžovatelka poté byla přijata ke studiu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, přičemž úřadu práce předložila potvrzení přijetí na vysokou školu a index. Úřad práce vystavil dne 24. 7. 2000 stěžovatelce potvrzení, č. j. ABF-3198/1999-05/05, o době, po kterou byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to od 14. 6. 1999 do 27. 6. 2000. Stěžovatelka namítala, že bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo tím, že jí bylo odepřeno vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu od 28. 6. 2000 do 30. 9. 2000, neboť dle harmonogramu akademického roku 2000/2001, stanoveného rektorem Univerzity Karlovy, vyplývá, že soustavná příprava stěžovatelky na budoucí povolání studiem na vysoké škole začne plněním studijních povinností počínaje dnem 2. 10. 2000.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Úřad práce sdělením ze dne 14. 11. 2002 doručil Ústavnímu soudu kopii záznamu o jednání s uchazečem, ve kterém stěžovatelka svým podpisem potvrdila, že dne 24. 7. 2000 jí bylo vydáno potvrzení o době, po kterou byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy počala plynout dnem 24. 7. 2000. Posledním dnem k podání ústavní stížnosti tak byl čtvrtek dne 21. 9. 2000, přičemž ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 22. 9. 2000.
Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelky nelze věcně projednat, neboť byla podána po uplynutí lhůty určené k jejímu podání. Kogentní ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu prominutí ani prodloužení 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňuje.
Za tohoto stavu věci soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. 12. 2002
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu