ECLI:CZ:US:2002:2.US.577.02
sp. zn. II. ÚS 577/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M., právně zastoupeného Mgr. D. Š., proti Policejnímu prezidiu ČR, Úřadu finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování, proti průtahům v trestním řízení vedeném proti stěžovateli pod č. j. ČTS: PPR-16/FKOS-10-2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 27. 8. 2002, se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zakázal Policejnímu prezidiu ČR, Úřadu finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování, pokračovat v porušování čl. 38 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spočívajícím v dalších průtazích ve věci trestního stíhání vedeného proti stěžovateli pod č. j. ČTS: PPR-16/FKOS-10-2002, a tím i neoprávněném zasahování do soukromého a rodinného života stěžovatele.
V ústavní stížnosti poukázal stěžovatel na dobu, která uplynula od sdělení obvinění z trestných činů (dne 25. 4. 2000), kterých se měl dopustit jako člen představenstva Komerční banky, a. s., při schvalování finančních operací, souvisejících s firmou B. C. L., s tím, že přes deset měsíců se v dané věci nekonal žádný relevantní úkon směřující k dalšímu vývoji trestního stíhání. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 4. 12. 2001 bylo stěžovatelovu obhájci (v substituci) zabráněno vyšetřovatelem Policie ČR nahlédnout do vyšetřovacího spisu v předmětné trestní věci. Na základě tohoto jednání vyšetřovatele podal stěžovatel dne 5. 12. 2001 žádost o přezkum vyšetřovatele ve smyslu ust. §167 ve spojení s ust. §65 odst. 2 tr. řádu, kde zmiňoval i neopodstatněné průtahy ve věci. Dne 6. 12. 2001 vyrozuměla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze stěžovatele přípisem pod sp. zn. KZt 910/200-323, že nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 je dohled vykonáván průběžně. Na základě výše uvedené žádosti stěžovatele ze dne 5. 12. 2001 o přezkum postupu vyšetřovatele sdělil dne 14. 12. 2001, pod sp. zn. 3 Zt 2255/2001-27, státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (pravděpodobně omylem je v ústavní stížnosti uvedeno "Okresního státního zastupitelství pro Prahu 1") stěžovateli, že skutečně poslední vyšetřovací úkony (kromě usnesení o vyloučení věci) byly učiněny v červnu 2001. Dne 1. 2. 2002 podal stěžovatel návrh na zastavení jeho trestního stíhání, kde průtahy v postupu vyšetřování rovněž namítal. Dne 12. 2. 2002 byl stěžovatel státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze vyrozuměn pod sp. zn. KZV 4/2002, o postoupení tohoto návrhu stěžovatele policejnímu orgánu k jeho založení do spisového materiálu jako součást obhajoby stěžovatele. Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že mu bylo opožděně doručeno opatření Úřadu finanční kriminality a ochrany státu kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 5. 2002, doručené dne 16. 7. 2002, o přibrání společnosti s ručením omezeným, znaleckého ústavu z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, k podání znaleckého posudku, kterému bylo uloženo vypracovat znalecký posudek nejpozději do 1. 7. 2002. Proto stěžovatel podal žádost o přezkum ve smyslu ust. §157a odst. 1 tr. řádu.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud si vyžádal vyjádření Policejního prezidia ČR, Úřadu finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování.
Ve svém sdělení, Ústavnímu soudu doručeném dne 15. 10. 2002, policejní rada kpt. Bc. J. Š. poukázal na obtíže při kontaktování znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika. Policejní rada dále ve svém vyjádření uvedl, že pokud stěžovatel poukazuje na to, že přes deset měsíců se nekonal žádný relevantní úkon směřující k dalšímu vývoji trestního stíhání, je tato informace zkreslující. Poukázal na to, že vyšetřování této i obdobných hospodářských kauz nepředstavuje pouze výslechy svědků, ale je nutné shromáždit velké množství písemných důkazů, které je nutné prostudovat, vyhodnotit, zvážit jejich využitelnost pro trestní řízení a poté stanovit další postup vyšetřování. V dané věci byly vyžádány materiály k obchodnímu případu "T.", který úzce souvisí s předmětnou věcí, kdy materiály čítají cca 1 500 listů, zprávy o šetření provedeném auditorskou společností D., civilní žaloby podané Komerční bankou, a. s., metodika Komerční banky, a. s., k provádění obchodů, jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy UCP 500. Současně bylo nutné provést šetření k majetku obviněných pro případné zajištění nároku poškozeného, tedy žádosti do všech peněžních ústavů ohledně možných kont obviněných a rodinných příslušníků, prověření držení cenných papírů, nemovitostí, motorových vozidel a podobně. Toto vše je velmi časově náročné, přičemž mnohé z dokumentů po vyhodnocení nejsou vůbec zařazeny jako součást vyšetřovacího spisu.
Dále policejní rada uvedl, že pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že dne 4. 12. 2001 bylo vyšetřovatelem zabráněno v nahlédnutí do spisu, byly v daný den plánovány výslechy obviněných v trestní věci obviněné K. a spol., tudíž nebylo možné, aby probíhalo nahlédnutí obhájce do spisu. Dále policejní rada poukázal na skutečnost, že obhájce v této souvislosti nepodal stížnost dozorové státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze.
Závěrem policejní rada uvedl své přesvědčení, že předmětná trestní věc, která co do rozsahu způsobené škody patří k jedné z nejzávažnějších, které jsou v současné době vyšetřovány, se nijak nevymyká z běžného rámce, pokud se týká délky vyšetřování.
Dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Podle ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podmínkou podání ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je tedy vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ust. §157a tr. řádu ten, proti němuž se vede trestní řízení, má právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu, tato žádost není vázána lhůtou. Źádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z obsahu vyjádření policejního rady, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho tvrzených práv poskytuje, neboť nepostupoval v souladu s ust. §157a tr. řádu a s ust. §16b zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, jeho návrh také nesměřuje proti rozhodnutí o takovém prostředku, jež má na mysli ust. §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto nutno konstatovat, že jeho stížnost je nepřípustná, když ji nelze považovat ani za stížnost splňující podmínky ust. §75 odst. 2 písm. a), písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V souladu s ust. §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků nepřípustný návrh, nestanoví-li zákon jinak (aplikace ust. §75 odst. 2 cit. zák. v projednávané věci nepřichází v úvahu), usnesením odmítne.
Při shrnutí výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 11. listopadu 2002